Jste momentálně asi jedním z nejznámějších kandidátů do sněmovních voleb. To, že jste byl odejit z kapely JAR, vás vlastně proslavilo - alespoň v současné letní okurkové sezóně. Je to výhoda nebo nevýhoda?
Vždy je to výhoda, protože všechny kampaně se vedou ne proto, abyste zabodoval, ať dobře nebo špatně, ale proto, aby vás lidé znali. Musíte vystartovat na ten žebříček znalostí co nejvýše. A potom, až tam jste, tak můžete vyprávět to, co chcete říct svým voličům. Ale musí vás znát alespoň takových 20, 25, možná i 30 procent lidí. Protože když vás zná sedm, osm procent lidí, můžete si vyprávět, co chcete a ničeho nedosáhnete. Takže základ reklamních kampaní, nejen politických, ale i takzvaných FMCG, neboli rychloobrátkového zboží, je to, aby lidé ten výrobek, politika či službu znali. A potom se pracuje takzvanou "třistašedesátkou", což je takový kruh, kde máte jednotlivé komunikační prvky. To znamená sítě, billboardy, rádio, televize, osobní setkání či plachty na plotě. Ale základ je ten, že vás lidé prostě musí znát.
Dá se říci, že právě to vás popohnalo, abyste šel do politiky?
Já jsem to chtěl už vlastně dávno udělat. Já jsem takový trošku fatalista. Sice to trochu posouvá ten osud, ale já jsem čekal na pravý okamžik, až mě osloví politická strana. Jde ale i o moje vnitřní nastavení, že teď je ten pravý čas to udělat, že na to mám sílu, mám na to zkušenosti, mám na to vybavení a mám na to cílovou skupinu, kterou chci podpořit. A potom samozřejmě hledáte tu partaj, se kterou to uděláte. A to se stalo teď.
Jaké jsou podle vás výhody Plzeňského kraje? V čem jsme na tom lépe než ostatní regiony?
Plzeň je na tom samozřejmě nejlépe, protože Plzeň je západ. Plzeň je prostě jiná. Už v pětačtyřicátém roce to začalo být jiné. Když sem nepřijeli sovětští vojáci na T34, ale přijely sem Shermany. Přijely sem jeepy s kulometem na korbě. A přijeli sem kluci, kteří mluvili jinak než rusky. Přijeli Američané. Ve filozofii se tomu říká ruptura, že něco ruplo. A tohle, ten pětačtyřicátý rok, byl zlomový. Němci šli pryč, začal nový svět a ten nový svět v Plzni začali Američané. To se sem prostě propíše, proto je Plzeň jiná. Je to město, které má nejlepší, nejsvětoznámější značku piva, máme Škodovku a tak dále.
Jaké jsou naopak naše nevýhody a kde jsou třeba slabiny Plzeňského kraje?
Velkou nevýhodu vidím v jedné věci, a to je, že už Plzeň nehraje tak dobrý hokej, jako hrávala. Což mě mrzí. Ale ty slabiny budu postupně identifikovat. A samozřejmě budeme podporovat všechno, co stojí za to podpořit.
Kdybyste měl vyzdvihnout pár věcí, které jsou za vás ve vašem programu stěžejní... Co by to bylo?
To zásadní je restrukturalizace státu. Máme velký stát. Představte si, že přijdete na státní úřad, na ministerstvo financí, a vidíte, že jednotlivé resorty mají 80 až 90 procent mandatorních výdajů. Což je jasný ukazatel toho, že stát narostl jako chobotnice. Vlastně máte 10 procent, možná o něco víc na to, abyste mohl dělat skutečně zajímavé, vývojové věci. Abyste si prostě "mohl hrát". Ale když těch 90 procent spolkne jen stát, to je špatně. Každý ředitel jakéhokoliv ústavu má svoji sekretářku, asistenta, auto... To je nesmysl. Nám za těch 35 let se stala jedna věc, že ten státní moloch znovu narostl do socialismu. Narostl do toho, že vlastně ve volebních kampaních se strany předhánějí v tom, kdo komu co dá, kolik komu postaví bytů, jaké dá lidem příspěvky... A vidíte, že vlastně jsou partaje, které jsou na tom levorubém spektru, a které ten stát chtějí katapultovat ještě do vyšších mandatorních výdajů. Kde na to budou brát? A tomu my chceme udělat absolutní přítrž. Chceme restrukturalizaci státu. Nechceme to takhle dál.
O tom asi mluví hodně partají, ale vlastně mezi těmi všemi státními zaměstnanci je tolik potenciálních voličů, že se toho každý asi pak bojí...
Víte, to říkají politici. Politici, které my si platíme. To jsou lidé, kteří žijí z našich daní. A tito lidé jsou tam už dlouho. Ale Motoristé sobě nejsou politici. My nežijeme z cizích daní. My si vyděláváme sami. My sami rosteme. My se o sebe staráme. A já chci totéž, aby dělal ten náš stát. Aby respektoval lidi, kteří tvrdě pracují, umí za to vzít nebo se alespoň snaží najít svoje místo na slunci. Chci, aby je stát respektoval, ne aby jim přikazoval. A můžeme to říct proto, protože my nejsme součástí státu a státního molochu. My nejsme státní úředníci.
Už název Motoristé sobě, který byl asi hodně skloňovaný především během eurovoleb, naznačuje, že se zaměřujete na ty, pro které je třeba důležité, aby nemuseli mít elektrické auto, aby dál mohli jezdit autem benzinovým nebo naftovým. To je takové poměrně úzké zaměření. Jaký další programový bod je podle vás velký, zajímavý?
Ono to tak úzké zaměření není, protože přechod na elektromobilitu a na obnovitelné zdroje v hrubých rysech by stál dva a půl ročního rozpočtu našeho státu. Na to prostě nikdo nemá peníze, na to nemají peníze ani tak bohaté státy, jako je Benelux, jako je Holandsko, které je daleko před námi, co se financí týče. Takže já vám to řeknu takhle. Ano, dekarbonizujme, ale dekarbonizujme tak, aby nás to nezničilo. Takže my jsme na straně lidí, kteří rozumí tomu, že se prostě o naši planetu, naši zemi a naši Evropu musíme nějak starat. Musíme začít teď, protože když nezačneme teď, tak to prostě za 40 nebo 50 let bude stát bambilion, který stejně nikdo nebude mít. Takže pojďme začít. Ale nezačínejme extrémisticky. Začněme tak, abychom to ustáli.
S čím vy konkrétně jdete do voleb? Máte nějaký slogan, nějaké heslo, něco, co je uchopitelné? Protože restrukturalizace státu je poměrně složitá a dlouhodobá věc.
Kdyby stálo na billboardu: "Jsem pro restrukturalizaci státu a osobní prosperitu každého". Tak si každý řekne: "Hele, s tímhle ať se jde vyfotit na lampárnu". Takže já dlouhá léta pozoruji politiku, komentuji ji jako moderátor a samozřejmě dělám kampaně politickým stranám. A vždy mě překvapila jedna věc, a to absolutní prázdnota, která za hesly většinou je. A také mě vlastně upřímně řečeno nemile překvapil takový ten prvek, že politici se před kamerami dokážou pohádat. A pak: co jsme si, to jsme si, jdeme spolu na pivo. Nemá to tu opravdovost, je to hrané. A proto jsem zvolil heslo, které zní "aby měla politika říz". Trošku mi to připomíná říz Plzeňského Prazdroje a trošku mi to připomíná to, čeho chci dosáhnout. To znamená, že opravdu chci stát za svým. A když chci něco změnit, tak po tom půjdu plnou vahou své osobnosti a svých kamarádů, se kterými se domluvím. A nebudu ustupovat.