Svatá Lucie, patronka advokátů, spisovatelů, vrátných, přadlen, švadlen, krejčích, kočích a dalších řemesel, ale i kajících se prostitutek, má svátek 13. prosince. Svátek svaté Lucie dřív patřil hlavně dívkám a ženám, protože si při něm odpočinuly. Dodržovalo se například pravidlo, že na Lucii se nesmí příst, prát ani drát peří. Po venkově v předvečer svaté Lucie chodívaly hrůzostrašně vystrojené Lucky zahalené v bílém plátně s dlouhými papírovými zobáky, případně zabílenými obličeji. V domácnostech kontrolovaly, zda je všude čisto, ale běda, pokud někoho přistihly u některé ze zakázaných činností: přadlenám přestříhávaly nitě a rozškubávaly přízi, nadrané peří rozfoukávaly po světnicích a tropily i jiné neplechy. Děti se jich bály: v některých krajích totiž Lucky chodívaly s obrovským nožem v ruce a hrozily, že zlobivým dětem anebo těm, které se o adventu nepostí, rozpářou bříška.
Lucky chodívaly strašit dům od domu 12. prosince za soumraku a byly zahaleny v bílé barvě čistoty, nevinnosti, ale také smrti. Postavy těchto žen zosobňovaly duchy ženských prapředků. Byl to jeden z nejkrásnějších svátků před Vánocemi. Velkým úkolem svaté Lucie bylo vymetat tmu a přinášet světlo. To, že Lucky (ale i Mikuláš) chodí v předvečer svého svátku, a ne v den svého svátku, je odvozeno od skutečnosti, že pro naše předky byl počátkem dne západ slunce dne předchozího.
Kladrubský národopisný spolek oprášil před 37 lety tradici chození Lucií po domácnostech. Lucie v bílém hávu obcházejí Kladruby v předvečer svého svátku. Chodí tři Lucie a s nimi několik členů chasy. Dřív mezi nimi nesměli chybět například kominík, kořenářka nebo řezník. Podle vedoucího spolku Jiřího Kasala se v této tradici u nás míchají tři proudy: pohanský zvyk, křesťanský zvyk a invence lidových tvůrců.
