„Je mi velkou ctí, že jsem Cenu 1. června letos mohl udělit právě Lídě Rakušanové, která se podílela na fungování československé redakce Rádia Svobodná Evropa. Ta tehdy fungovala jako hlavní zdroj svobodných a objektivních informací, a právě hlas paní Rakušanové se na konci 80. let stal jakýmsi symbolem zásadního zlomu a svobodného Československa,“ řekl během slavnostního ceremoniálu primátor Plzně Roman Zarzycký. Připomněl také, že podstatné jsou však i hodnoty, na nichž činnosti její i ostatních stála. „Svoboda, demokracie, důstojnost a spravedlnost nejsou samozřejmostí. Jsou to hodnoty, které bychom měli chránit i dnes a stavět se k nim zodpovědně,“ doplnil primátor.
„Jsem hrdá, že jsem se mohla dostat do skvělé společnosti vzácných a významných držitelů Ceny 1. června. Vyznamenání si velmi vážím a beru jej jako ocenění celé Svobodné Evropy a všech mých kolegů, z nichž velká většina už mezi námi bohužel není, ale jistě by se radovali a ocenění si zasloužili,“ uvedla Lída Rakušanová. Vzpomněla také na silný zážitek z Plzně. „Nikdy nezapomenu na 8. květen 1990, kdy jsem z plzeňského náměstí moderovala přenos České televize u příležitosti oslav osvobození Plzně generálem Pattonem. Já měla tenkrát od režie za úkol sledovat čas. Jenže na scénu vystoupil Honza Vyčítal se svou legendární písní To tenkrát v čtyřicátom pátom. Náměstí šílelo a on musel tuto píseň několikrát opakovat, v té chvíli byl konec jakéhokoliv hlídaní času,“ líčila Rakušanová. Závěrem upozornila, že je stále velmi důležité připomínat si události a činy minulého režimu a nezapomínat na odvahu lidí, kteří projevili svou statečnost a proti režimu se postavili.
Česká novinářka a spisovatelka Ludmila Rakušanová, která publikuje pod zkráceným křestním jménem Lída, se narodila 26. května 1947 v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka, následně studovala obor čeština a dějepis na Univerzitě Karlově. V srpnu roku 1968 odešla spolu s Josefem Rakušanem, budoucím manželem, do Francie, poté do Německa. Roku 1969 požádali manželé Rakušanovi o politický azyl a útočiště nalezli v Mnichově. Zde se aktivně zapojili do činnosti československého exilu.
Na mnichovské univerzitě poté Lída Rakušanová vystudovala germanistiku a slavistiku, následně pracovala jako soudní překladatelka, současně i jako externistka v Rádiu Svobodná Evropa (RSE). V roce 1978 se stala redaktorkou v zahraniční a následně ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením nejen na Československo, ale také na země střední a východní Evropy, NATO a EU. Její hlas byl známý též v pořadu Literatura bez censury, který byl věnován knihám zakázaných a samizdatových autorů.
Poté, co v roce 1994 došlo k ukončení činnosti české redakce RSE v Mnichově, se pracovně přesunula do České republiky. Byla novinářkou na volné noze. Pendlovala mezi svým domovem v Bavorském lese a Prahou, kde spolupracovala například s Českou televizí a Českým rozhlasem. Od poloviny 90. let minulého století působila pod jménem Ludmila Rakusan jako korespondentka z Prahy například pro berlínský Der Tagesspiegel, týdeník Rheinischer Merkur, švýcarský list Finanz und Wirtschaft či deník Passauer Neue Presse.
Lída Rakušanová je autorkou několika knih o Václavu Havlovi a demokracii v Evropě. Za svůj život získala mnohá významná ocenění, například Žena Evropy, Umělecká cena česko-německého porozumění, Cena Jana Palacha, Stříbrná medaile předsedy Senátu Parlamentu České republiky a další.
Cena 1. června je od roku 1993 udělována jako připomenutí událostí, které se v Plzni odehrály 1. června 1953, kdy obyvatelé města otevřeně vystoupili proti měnové reformě a vládnoucímu režimu. Největší protesty začaly 1. června v plzeňské Škodovce, která vyplatila mzdy a platy úmyslně předčasně, aby je nebylo nutné vyplácet až po měnové reformě, a výplatu zaměstnanců tak znehodnotila. Hněv pracujících se však později obrátil všeobecně proti pražskému režimu. V závodě se tvořily hloučky nespokojenců, které se před desátou hodinou spojily do davu čítajícího asi tisíc osob. Hloučky demonstrantů se tvořily i v jiných podnicích. Kolem jedenácté se hlavní skupiny spojily a vydaly se směrem do centra na náměstí Republiky, kde se již u radnice vytvořil mnohatisícový dav demonstrantů, k nimž se přidalo také mnoho studentů. Mezi demonstranty bylo dokonce i velké množství členů samotné KSČ. Plzeňské povstání bylo největší z více než 130 stávek a nepokojů, které se odehrály v Československu v prvních červnových dnech roku 1953 po vyhlášení měnové reformy. Jedno z prvních povstání proti komunistickému režimu v Evropě bylo potlačeno za pomoci ozbrojených jednotek Pohraniční stráže, Československé lidové armády, Lidových milicí, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti. V průběhu povstání nebyl nikdo zabit, na střelná zranění však zemřeli dva lidé, 200 demonstrantů a 48 členů komunistických represivních složek bylo zraněno. Revoltu Plzeňanů využil režim k zatýkání nejen přímých účastníků, ale i živnostníků ať již bývalých nebo živnost stále provozujících a dalších nepohodlných osob. Více než 330 jich bylo odsouzeno v politických procesech, někteří až na 14 let vězení..
Laureát si Cenu 1. června přebírá na slavnostním zasedání zastupitelstva města Plzně, které se koná vždy v den výročí plzeňských povstání.
Mezi laureáty Ceny 1. června jsou například bývalý prezident Václav Havel, francouzský politolog a historik Jacques Rupnik, spisovatel, publicista a politik Pavel Tigrid, komentátor, publicista a esejista Jefim Fištejn, signatářka Charty 77 Dana Němcová a další.
