Po více než osmi letech český házenkářský reprezentant a plzeňský odchovanec Roman Bečvář opustí Německo. Dvaatřicetiletá spojka a aktuálně hráč týmu TuS N-Lübbecke z druhé bundesligy se po sezoně přesune do Lucemburska, kde posílí klub Red Boys Differdange. „Asi to bude jiná štace, než na co jsem byl dosud zvyklý,“ líčí Bečvář, jehož otec byl rovněž skvělým házenkářem, zahrál si i na olympijských hrách 1992 v Barceloně.I syn má za sebou povedenou kariéru. V Německu hrál postupně za Rostock, Lipsko, Drážďany a Lübbecke, za Česko startoval na světovém šampionátu v Kataru 2014.

Už víte, co vás v Lucembursku čeká?
Znám tam dva hráče, proti jednomu gólmanovi jsem nastupoval v Německu. S ním jsem byl v kontaktu, nastiňoval mi, co mě čeká. Většinou to bude kvalita druhé bundesligy, ale trošku jiný styl házené. V lize je hodně cizinců - Chorvati, Řekové, Srbové, Francouzi. Pro mě je to nová výzva. Klub nakupuje posily, měl by hrát evropské poháry.

Diggerdange v minulé sezoně v pohárech narazilo hned na dva české kluby, že?
Ano. Ve Vyzývacím poháru nejprve přešli přes Nové Veselí, pak je vyřadila Dukla. Počítám, že v české extralize by patřili do středu tabulky.

Máte malého syna, co říká na stěhování do Lucemburska rodina?
Moje paní se těší hodně. Měl jsem i docela dost nabídek pokračovat v Německu, ale s rodinou jsme se rozhodli zkusit něco úplně jiného. I proto jsem podepsal na dva roky.

Zjišťoval jste, do jak velkého města zamíříte?
Má okolo 25 tisíc obyvatel. Už teď jsem v menším městě dva roky, takže to nebude změna. Díval jsem se na internetu i na video, jak Lucembursko vypadá. Město je fajn, navíc bude všechno kousek. Na venkovní zápasy nám to bude trvat do 25 minut, to pro mě bude novinka. Od nového angažmá očekávám trošku větší pohodu, ale zároveň to byla skvělá nabídka a nová výzva.

Lübbecke má přitom šanci postoupit do bundesligy. To vás nelákalo?
Kdyby bylo na mně, tak ano, zůstal bych, zvlášť v případě postupu. Ale klub mi dal najevo, že shání jinou střední spojku. Bylo dané, že si mám hledat něco nového. To se ve sportu stává, prostě možnost prodloužit kontrakt nebyla.

Na které angažmá v Německu budete nejvíc vzpomínat?
Nejhezčí jsou pro každého hráče v cizině asi začátky. V Rostocku to všechno začalo, byl jsem nadšený. Ale každá etapa byla fajn. Super zážitky mám z Lipska, hráli jsme bundesligu, byli ve Final Four. Přišla dvouletá etapa v Drážďanech, kdy jsem zase zažil postup do bundesligy. Teď dva roky v Lübbecke, zvlášť ten první jsem nastupoval prakticky každý zápas na plný počet minut. Ten druhý už hodně ovlivnila koronavirová nákaza, z toho mám smíšené pocity. 

Co bude za dva roky. Zvažujete návrat do Plzně?
Nemám to takhle jasně postavené. Je mi čerstvě 32 let, nebyl jsem nikdy vážně zraněný, cítím se fit. Hodně lidí se mě ptá, zda se vrátím. Jednou určitě ano, ale teď je to těžké říci.

Odbočme k reprezentaci. Nedávno jste postoupili na mistrovství Evropy 2022 v Bratislavě. Ale los vám nebyl příliš nakloněn, na Slovensku ve skupině narazíte na Španělsko, Švédsko a Bosnu a Hercegovinu. Co tomu říkáte?
Na los už několik let nemáme štěstí. Horší jsme to snad ani dostat nemohli. Já si hlavně myslel, že ze skupiny postupují tři, týmy, jenže půjdou jen dva. Bude to hodně těžké. Ale nic není nemožné. Pokud budeme hrát i před diváky, dodá nám to víc sebevědomí, zvlášť na Slovensku, kde by to bylo vlastně domácí prostředí. Je velký rozdíl hrát proti Švédům a Španělům s fanoušky a bez nich.

Sportovní hry mateřských škol (SHMŠ) se v Plzni i letos těší obrovskému zájmu. Pořadatelé, kterými jsou město Plzeň, Pohyb a zdraví, o.p.s. a Nadace sportující mládeže, museli z důvodu opatření proti šíření covidu připravit uzpůsobenou variantu akce, která letos probíhá jako nesoutěžní.

Neuskutečnily se tradiční kvalifikace v jednotlivých obvodech ani velké finále na Atletickém stadionu města Plzně. Místo toho vyráží organizátoři za dětmi přímo do mateřských škol. Akce od 17. května do 18. června proběhnou v celkem 46 mateřských školách. To vše za dodržení přísných hygienických a epidemiologických pravidel.

„Téměř roční výpadek pravidelného sportování a volnočasových aktivit nelze ničím nahradit. My se ale snažíme nastartovat v dětech chuť pro pohyb a sportovní návyky. Touto akcí přímo v mateřských školách prodlužujeme tradici projektu, který ročně osloví přes 90% plzeňských dětí v předškolním věku,“ připomíná první náměstek primátora města Plzně Roman Zarzycký.

Děti si mohou vyzkoušet tradiční disciplíny SHMŠ jako je hod do dálky, běh kolem met, skok z místa nebo přeskakování a podlézání překážky. Kromě toho je pro ně připravený také doplňkový program včetně možnosti vyzkoušet si svoje dovednosti s míčem a se švihadlem. Chybět samozřejmě nemůže ani populární maskot v podobě žabáka a děti se mohou těšit také na drobné dárky.

„Jsem ráda, že se letošní SHMŠ uskuteční, i když stále v omezenějším režimu. Jako učitelka tělocviku oceňuji, že děti mají možnost si po dlouhé době zasoutěžit. Je důležité, aby si znovu osvojily sportovní návyky a provozovaly sport a pohyb pravidelně,“ uvedla radní pro oblast školství Lucie Kantorová.

Pandemie Covid-19 ovlivnila již loňský ročník, kdy podle plánu proběhla jen kvalifikační kola. Finále se již uskutečnit nemohlo. Mateřským školám, které se neúčastnily kvalifikací, byla následně nabídnuta možnost uspořádání akce v prostorách MŠ, podobnou formou jako probíhá letošní ročník.

„Pevně věříme, že za rok již bude možné SHMŠ uspořádat v obvyklé podobě. Ani jsme v této obtížné době nečekali a moc nás těší tak velký zájem o akci ze strany mateřských škol. A samozřejmě nadšení dětí, které byly v důsledku covidové situace výrazně poznamenány nedostatkem pohybových aktivit,“ uvedl Přemysl Švarc, vedoucí  Odboru sportu, Smart Cities a podpory podnikání a zároveň člen správní rady Nadace sportující mládeže.

Sportovní hry mateřských škol (SHMŠ) nepřímo navazují na zjišťování pohybových dovedností předškolních dětí (Pohyb 1P). Cílem SHMŠ je formou hravé soutěže motivovat děti před vstupem do ZŠ k pravidelnému pohybu, sportu, a zároveň přispět k podchycení potenciálních sportovních talentů.

Na svou šestou sezonu v plzeňském dresu se chystá hokejový obránce Peter Čerešňák. Osmadvacetiletý reprezentant, který si zahrál i na dvou světových šampionátech a jedné zimní olympiádě, je klíčovým mužem defenzivních řad Škody. Právě jeho absence byla hodně znát v předkole play off uplynulé sezony proti Olomouci, které Plzeňané nezvládli a vypadli. Čerešňák si totiž na konci základní části poranil koleno.

„Šest nebo sedm týdnů jsem měl úplné volno. Nedá se nic dělat, hlavní fáze sezony mi utekla, teď je třeba připravit se na tu další. Bylo to asi moje první vážnější zranění v kariéře, naštěstí se hojilo rychle. Můžu trénovat prakticky bez omezení, snad to všechno půjde dobře,“ popisoval osmadvacetiletý Čerešňák, rodák z Trenčína, na začátku května. To se opět připojil k týmu a zahájil letní přípravu, už pod vedením nové trenérské dvojice Václav Baďouček – Miloš Říha.

Zranil jste se na konci února v utkání proti Vítkovicím. Paradoxně v souboji s útočníkem Janem Schleissem, který se teď z Moravy vrací domů. Už jste mu odpustil?
Kdepak, bude šikana! (smích) Navíc ho v kabině posadili hned vedle mě. Ale vážně. Jasně, že jsme si tu chvíli připomněli. Ale bylo to neúmyslné, souboj u mantinelu, který pro mě dopadl smolně. Co se dá dělat, už to nevrátíme. Hlavní je, že jsem zpět.

Měl jste po brzkém vypadnutí vůbec náladu sledovat hokej v televizi?
Pak už jsem se koukal spíš jen tak jedním okem. Nejvíc na semifinálovou sérii Liberec – Sparta, ta byla hodně zajímavá. Ale že bych vyhledával každý zápas, to zase ne.

V Plzni došlo po sezoně k velkým změnám. Přišli noví trenéři, naopak se musíte obejít bez klíčového útočníka a kapitána Milana Gulaše. Co říkáte na všechny odchody a příchody?
Na tréninku zatím ještě hodně hráčů schází. Buď se připravují individuálně, nebo dostali volno po reprezentačních povinnostech. Ale když se podívám na soupisku, vypadá dobře. Uvidíme, v jaké formě a s jakou chutí dorazí posily. Doufám, že posilami skutečně budou a v sezoně nám pomohou.

Není těch změn až příliš?
Když se 1. května oznamovaly změny v jednotlivých klubech, mohli jste sledovat, že v hodně týmech se vyměnilo plus mínus deset lidí. Nejsme jediní, kdo prochází velkou obměnou. Snad si to sedne co nejrychleji a budeme na ledě podávat dobré výkony.

Berete odchod Milana Gulaše i jako výzvu pro vás ostatní, převzít po něm větší část zodpovědnosti?
Jeho odchod nás mrzí, určitě to bude znát. Ale dříve či později by se to stalo. Ano, určitě se to týká mě a dalších hráčů, kteří už jsou tady nějaký čas, abychom za to vzali a nahradili ho. Nic jiného nezbývá.

Mimochodem, teď je volný i post kapitána. Máte ambice mít „céčko“ na dresu? Patříte ke služebně nejstarším hráčům v týmu.
To není otázka na mě. (úsměv) Já vůbec neřeším, jestli mám na dresu céčko, áčko nebo vůbec nic.

Co jste si vyslechl od nových trenérů Baďoučka s Říhou?
Seznámili jsme se, na velké pohovory zatím nebyl čas, to přijde postupně. Není kam spěchat, příprava na suchu bude stejně hlavně na našem kondičním trenérovi Honzovi Snopkovi. My, co jsme tu delší čas, dobře víme, že to bude zase pěkně bolet...