Západočeský spisovatel Zdeněk Šmíd kdysi popsal v knize „Proč bychom se netopili“ strasti vodáka během zimy, kdy nemůže na řeku. Kterak vniká v tomto období do loděnice či do kůlny, aby se alespoň dotkl kýlu své lodě. S majiteli veteránů je to podobné. Pod různými záminkami se v zimních měsících vydávají do garáží, aby své poklady pohladili po kapotě a přesvědčili se, že jim nic nechybí. Nakonec se oba dočkají jara.
Zatímco vodákům, kteří v sobotu odemykali řeky, počasí příliš nakloněné nebylo, „trabanťáci“ si nestěžovali. Do auta neprší a dá se v něm zatopit. Po skončení prohlídek vozů v dílně AMK Trabant Plzeň se kolona trabantů vydala z Plzně do Klatov, kde na náměstí uspořádali výstavu automobilů společně s retro kočárky. A zatímco si obyvatelé a návštěvníci Klatov prohlíželi výstavu, členové posádek vozů se vydali na prohlídku Jezuitské koleje vystavěné roku 1655. Hlavním donátorem jezuitů v Klatovech byl rod Martiniců, z něhož pocházel i jeden z královských místodržících vyhozených z oken Pražského hradu při defenestraci roku 1618. Přibližně 120 let budovu využívali jezuité, pak asi 220 let vojáci. Při prohlídce stálé expozice si návštěvníci mimo jiné vyslechli i zajímavý příběh zázračného obrazu Panny Marie klatovské.
Ve 14:30 odstartovala z klatovského náměstí Míru 40 kilometrů dlouhá orientační jízda malebnou krajinou jižního Plzeňska, při níž posádky musely plnit v rámci samokontroly různé úkoly. Cíl orientační jízdy byl v Nebílovech, kde účastníci akce stihli ještě prohlídku zámku. Zámek nechal postavit počátkem 18. století na místě původní renesanční tvrze významný válečník Adam Jindřich ze Steinau, později přešel do vlastnictví Černínů z Chudenic a koncem 18. století ho získali Valdštejnové. Ti ho však nejen neobývali, ale odvezli z něj i vybavení včetně kachlových kamen, a tak zámek chátral. I po pozemkové reformě roku 1919 sloužil zámek jako hospodářský objekt. Se záchrannými pracemi začal stát až roku 1968. Z původního vybavení se dochovala jen podlaha v jedné z místností, v tanečním sále se podařil transfer a následné zrestaurování původní freskové výzdoby vytvořené Antonínem Tuvorou. Restaurování sálu bylo plzeňským pracovištěm Národního památkového ústavu nominováno na udělení Ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Restaurátorská akce byla také oceněna mimořádnou cenou generální ředitelky Národního památkového ústavu.
Po skončení prohlídky zámku byly právě v jeho tanečním sále slavnostně vyhlášeny výsledky orientační jízdy a tím byl program dne vyčerpán. Za středně silného deště se účastníci akce rozjeli do svých domovů.
