Na Plzeňsku, zejména v příměstských oblastech, bývalo v minulosti vynášení Morany výhradně dívčím zvykem. Dívky nosívaly Moranu od stavení ke stavení a za tradičního popěvku „Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi“ společně koledovaly. Na určeném místě Moranu sprovodily ze světa spálením, vhozením do vody či zakopáním. Zpět do vesnice pak přinášely „léto“ v podobě nazdobeného a opentleného stromku.
„Vynášení Morany proběhne v roce 2024 formou společného průvodu, který vyjde od hlavní budovy Západočeského muzea v Plzni (Kopeckého sady 2) v 10:00 hodin a vydá se směrem k soutoku Mže a Radbuzy. Na místě společně vhodíme loutku Morany do Berounky a následně se odebereme zpět do Plzně s „létem“,“ sdělil Michal Chmelenský, vedoucí Národopisného muzea Plzeňska.
„Budete-li si chtít přinést vlastní Moranu a vyprovodit ji z Plzně s námi, budeme rádi. Stejně tak, vlastníte-li lidový kroj z Plzně či Plzeňska a již dlouho jste neměli příležitost si ho obléci, přijďte v kroji, rádi Vás uvidíme! Celou akci doprovodí muzika Dětského folklorního souboru Mladinka,“ dodává mluvčí Západočeského muzea Romana Němečková.
Trasa průvodu:
1) TAM: Západočeské muzeum v Plzni (Kopeckého sady 2) – Šafaříkovy sady – Křižíkovy sady – Mlýnskou strouhou souběžně s Pallovou ulicí – podchodem pod Tyršovou ulicí – souběžně s Tyršovou ulicí Štruncovými sady – po chodníku podél Radbuzy Štruncovými sady – soutok Mže a Radbuzy
2) ZPĚT: soutok Mže a Radbuzy – po chodníku podél Mže – kolem areálu fotbalového stadionu FC Viktoria Plzeň – Štruncovými sady – podchodem pod Tyršovou ulicí – Dřevěná ulice – náměstí Republiky (u „Andělíčka“)
Akce se koná ve spolupráci s Povodím Vltavy - závodem Berounka a za finančního přispění Městského obvodu Plzeň 3.
Pokud nebudete mít možnost zúčastnit se vynášení Morany v Plzni, nebo si chcete prastarý zvyk vyzkoušet sami, co brání tomu, abyste figurku, třeba v miniaturní verzi, vhodili do řeky při procházce?
Půst mezi koncem masopustu a začátkem Velikonoc sice nepatří k nejveselejším obdobím roku, ale ožívá při něm spousta hezkých lidových tradic. Třeba Smrtná neděle sice má temný název, ale je plná veselí a radosti. Vynáší se totiž smrtka a tím definitivně končí zima a začíná jaro. Prastarý pohanský rituál vynášení Morany má něco do sebe: můžete se rozloučit nejenom se zimou, ale symbolicky se vším, co vás trápí. Jaro pak přivítáte ve víru očistných rituálů a s novou energií. Záleží jen na vás, jestli začátek nového ročního období oslavíte důkladným úklidem, splétáním létečka, anebo pořízením nového kousku oblečení. Asi není třeba dodávat, že by měl mít zářivé jarní barvy.
Starodávné vynášení Morany, zvané také Morena, Mořena, Mařena, Smrtholka neboli smrtka, nezaniklo, přetrvalo do dnešních dnů a na mnoha místech se k této krásné tradici znovu vrací. Někde se figurka splétá ze starých větví, jinde ze slámy, roští a staré uschlé trávy. Obléká se do starých hadrů, nejčastěji v černé a bílé barvě, a zdobí náhrdelníky z vaječných skořápek nebo prázdných šnečích ulit. Je symbolem zimy: nemocí, dlouhých temných nocí a všeho, co lidem škodí. Tam, kde teče řeka nebo potok, se smrtka hází do vody, jinde se pálí nebo svrhává ze skály. Dejte ale pozor, aby neuvízla ve větvích a po zbytek roku pak neděsila kolemjdoucí!
Vynášení provázela spousta rituálů: například Smrtku vynášely děti a mladí, zatímco dospělí a staří jen přihlíželi, anebo říkadla a obřadní písně. Třeba „Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!“ Někde se udržovala pověra, že kdo po utopení Smrtky přijde zpět do vsi poslední, ten do roka zemře. Zpět od potoka se proto nevracel spořádaný průvod, ale každý běžel doslova o život.
Pár spletených rašících vrbových nebo březových proutků, zdobených vajíčky, pentlemi nebo dětskými výtvory se nazývá líto, lítečko, létečko neboli máječek. Někde se vyráběl přímo u potoka, jímž odplouvala smrtka, jinde si ho zhotovili předem. Symbolizoval pravý opak Morany: nový život, novou energii a příchod jara. Někde se místo proutků používaly vršky jehličnatých stromků, ozdoby ale byly všude stejné: vyfouknuté skořápky, pentličky, papírové holubičky a další drobné ozdoby, obvykle v zelené a červené barvě. S létečkem se často po vynesení smrtky obcházely vesnice; u každého domu mladí říkánkami a písničkami oznamovali, že zima je pryč, za to dostali nějakou dobrotu a z vykoledovaných dárků si uspořádali hostinu.
