Pro Českou republiku jsou z hlediska demokracie pochopitelně významná výročí 17. listopad, kdy si připomínáme Den boje za svobodu a demokracii a 21. srpen, který je připomínkou výročí okupace Československa komunistickými vojsky v roce 1968. „Přítomnost Petra Pavla u podobných oslav bude samozřejmě kontroverzní, ale jen pro relativně malý okruh lidí. Jeho týmu se podařilo přesvědčit voliče, že své hříchy z mládí překonal a po revoluci se postavil na "správnou stranu barikády", tvrdí Valeš, který působí také jako pedagog na ZČU v Plzni. Podle něj bude v tomto kontextu jeho účast zcela přirozená.
Je to logické, protože v roli hlavy státu by jeho případná absence vzdát hold u pomníku tehdejším obětem režimu, položit na něj květiny a říci pár vlídných slov, byla v zásadě mírně řečeno nepřípustná. V každém případě, bez názorových rozporů se to pravděpodobně neobejde, minulost totiž smazat nelze. „Pro občany, kteří osobně či ve svých rodinách zažívali represe minulého režimu - věznění, popravy, kolektivizace a podobně, se naopak opět aktualizuje otázka, nakolik jsme se skutečně vypořádali s tíživým dědictvím minulosti,“ dodává.
Zásadní selhání demokracie v Česku ale vidí uznávaný český politolog Lukáš Valeš už jen v tom, že si čeští občané museli ve druhém kole prezidentských voleb vybírat mezi dvěma bývalými členy KSČ, kteří navíc využívali svého členství pouze ke svému kariérnímu vzestupu. „U obou byla spolupráce s minulým režimem vysoko nad rámec běžně nutné míry - spolupráce s bezpečnostními složkami režimu opravdu nepatřila k "běžné" výbavě občana v socialistickém Československu,“ říká Valeš.
Jisté obavy vidí odborník také v současném jednání Petra Pavla, který ještě nenastoupil do funkce, ale už teď se příliš nezdráhá jednat, jako kdyby v ní už byl. „První kroky budoucího prezidenta vnímám především jako příliš rychlé až ukvapené. Skutečným prezidentem se stane až aktem inaugurace, který nás čeká až 9. března. Do té doby by se měl zdržet jakýchkoliv významnějších akcí a plně se soustředit na personální agendu svého budoucího úřadu a hladké předání jeho agendy. Na naplnění svého mandátu bude mít plných pět let, není tedy, kam spěchat,“ uzavírá současnou i nadcházející situaci politolog.