Dají se nějak popsat pocity, které prožíváte?
Jsem na tým opravdu hrdý. Je to něco neuvěřitelného. Kdyby nám někdo před začátkem skupiny řekl, že budeme mít po čtyřech zápasech plný počet dvanácti bodů a jisté osmifinále, asi tomu nikdo z nás neuvěří. Bylo to náročné utkání, Dinamo nás zatlačilo hned na začátku, ale dostali jsme se z toho. Zaplaťpánbůh že to tak takhle skončilo. Je to cenné vítězství.
Stejně jako v Záhřebu jste proměnil penaltu. Věděl jste, kam ji budete kopat?
Když jsem na ni šel, přestal jsem všechno vnímat a jen jsem se soustředil na kop. Věděl jsem, že budu střílet doleva.
Nakonec jste ji ale kopl stejně. Přitom proti vám stál jiný gólman..
Já to ani nevěděl. (úsměv)
Už předtím vám nebyl uznán gól, podle rozhodčího jste fauloval brankáře Danijela Zagorace. Jak situace podle vás vypadala? Byl to faul?
Asi ne. Klasicky jsem vyskočil, ani ruce jsem tam neměl. Těžko říct, rozhodčí se na to pak ani nepodíval. Vzpomínám si, že podobný gól jsme dali doma. Myslím, že snad proti Liberci. Šel jsem s gólmanem do souboje, trefil jsem břevno a Honza Kopic to dal do prázdné brány. Gól platil po prozkoumání u videa. Bohužel teď to tak nedopadlo. Ale co mělo být, se pak stalo. Jsem rád, že to tak bylo.
Jaké pocity jste zažíval, když kotel po zápase vyvolával vaše jméno?
V kotli bylo neuvěřitelné množství lidí, děkovačka byla obzvlášť hlasitá. Náramně jsem si to užil. Pro tohle fotbalista fotbal hraje. Aby ho vyvolával celý stadion. Užívali jsme si to plnými doušky. Není to ale jen o mně. Musím pochválit celý tým, stejně jako na Slavii jsme si sáhli na dno.
Už v neděli vás čeká v lize Slovácko. Jaká je nejlepší regenerace?
Třeba deset piv. (smích) Ne, dělám si srandu. Důležitý bude spánek, pak lehký trénink a půjdeme na to. Nic jiného se nedá dělat.
A po lize už zamíříte na reprezentační sraz. Vnímal jste diskuze, které se kolem vaší osoby točily?
Popravdě to nevnímám. Mohlo by mě to nějak ovlivnit, nemá to cenu. Kluci mě trochu popichovali. Ale všechno v rámci mezí.
