Evropská unie je společný prostor, kde se setkává celá řada nejrůznějších kultur. Pro Evropany možnost jak obohatit své životy skrze kulturní rozmanitosti, ale i ekonomická příležitost, která stovkami miliard euro navyšuje celkové HDP Evropské unie a vytváří více než 12 milionů pracovních míst.
„EU má stanovené určité cíle a právě kulturní dědictví je společné bohatství, které nás spojuje. To znamená chránit toto kulturní dědictví, to jsou památky, ale je to také filmová kultura. EU podporuje filmové festivaly a zejména podporuje aktivní zapojení do kultury, to znamená tvůrčí činnost,“ vysvětluje europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). To má na starosti program s názvem Kreativní Evropa, který se plánuje na víceletá období. To současné od roku 2014 do roku 2020 má celkový rozpočet téměř 1,5 miliardy euro.
„Z tohoto programu se financují jak kulturní činnosti, tak také média a také programy, které jdou napříč těmito jednotlivými odvětvími. Takže to je program, ze kterého může čerpat každý členský stát, ale zejména i konkrétní organizace. Já bych jako příklad uvedla projekt, který se jmenuje Art & Contemporary Me. Ten jsme zorganizovali s olomouckým muzeem umění a se školami, které se zapojily do tohoto programu. Jsou to čtyři školy, čtyři země, je to Olomouc, Bratislava, Krakov a Peč. A vlastně tyto čtyři školy se budou dva roky scházet, budou debatovat o historických událostech, které uplynuly do toho roku 2018, 2019 a budou o těchto událostech natáčet film,“ uvedla europoslankyně Šojdrová.
Společné evropské dějiny rozvíjí Evropa pro občany
Další program Evropské unie, který je třeba představit, se jmenuje Evropa pro občany. K hlavním cílům tohoto programu patří rozvoj evropského občanství, zlepšení podmínek pro demokratickou a občanskou účast v EU nebo třeba zvyšování povědomí občanů o společných dějinách a hodnotách.
„Program Evropa pro občany je jeden z mnoha programů, který je centrálně řízený. Jeho cílem je podpořit povědomí evropských občanů, ten koncept evropského občanství je jako takové ho propojovat, posílit angažovanost občanské společnosti, mezikulturní dialog. Tento program kombinuje celou řadu aspektů,“ popisuje činnost programu Milena Hrdinková, tajemnice pro evropské záležitosti.
O podporu z tohoto programu pak mohou žádat místní nebo regionální veřejné orgány, neziskové organizace, sdružení partnerských měst, organizace připomínající evropské hodnoty a historii, nebo také organizace evropského obecného zájmu. „Pokud se podíváme na to, kdo z něj může čerpat, tak to jsou organizace a subjekty, které vlastně tyto stejné cíle se snaží nějakým způsobem rozvíjet a posilovat. Má dvě složky. Jednak se soustřeďuje na posilování povědomí o historii a kultuře Evropy a je to potom složka, která se zaměřuje na občanskou společnost. Ta první složka potom přispívá k rozvoji té druhé složky. Je třeba si uvědomit, že program je zaměřený i na hodně mladé evropské občany,“ pokračuje tajemnice pro evropské záležitosti.
Podle Mileny Hrdinkové je důležité to, že když se žádá o dotaci z tohoto programu, tak žadatelé musí fungovat v nějakých mezinárodních uskupeních. „To znamená, že potřebují nějakého partnera. Jeden z nejúspěšnějších projektů u nás se potom realizoval například v Terezíně. „Velice pěkně se ten projekt odpíchnul od příběhu Anny Frankové, soustřeďuje se vlastně na to, jak překonat nějakou polarizaci společnosti. Jak do budoucna pracovat se situacemi, kdy vznikají takové zárodky, jak tomu předejít, staví na historickém dědictví a snaží se z toho poučit do budoucnosti,“ doplnila Milena Hrdinková.
V Evropě se mluví 24 uznanými jazyky
Úkolem samotného výboru Kultura je také podpora jazykové rozmanitosti. To znamená snaha udržet povědomí o existenci jazyků všech občanů EU. „V Evropě máme 28 zemí, oficiálně uznáno je 24 jazyků, ale kromě toho existují jazyky národnostních menšin. Zhruba se uvádí až 60 takových minoritních jazyků, jsou to Baskové, Katalánci a další. Obecně ale řeknu že podpora jazykové rozmanitosti je v tom, že všechny oficiální dokumenty jsou přeloženy do všech 24 jazyků. To znamená, že i když pracovní jazyky jsou tři, tedy angličtina, francouzština, a němčina, tak není to jeden jazyk, nebo jenom tyto tři jazyky, kterými v Evropě komunikujeme. Chceme totiž, aby si každý členský stát udržel svoji kulturu, svoji národní identitu a ta je vždycky spojena s jazykem,“ říká europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL).
Kromě jazyka výbor podporuje i historické památky. „Proto v ČR mohl být opravený Lednicko – Valtický areál. Když se podívám na západní Čechy, tak vím, že tam byly z těchto prostředků velké investice do zámku v Bečově nad Teplou, nebo v klášteře Plasy. Plzeň když byla Evropským hlavním městem kultury 2015, tak tam byla celá řada rekonstrukcí spojená právě s konáním akcí tohoto hlavního města kultury Evropy, čili to jsou milionové investice,“ zdůraznila europoslankyně.
Megaprojektem Evropského hlavního města kultury žila v roce 2015 i Plzeň
Právě Evropské hlavní město kultury je dalším nástrojem unie, jak rozvíjet kulturní život Evropanů, Tento projekt byl představen už v roce 1985, historicky prvním evropským hlavním městem kultury se staly Atény. Od té doby si města každý rok předávají pomyslnou štafetu. Na Českou republiku se zatím dostala řada dvakrát. V roce 2000 to byla Praha a o 15 let později zvítězila nad Hradcem Králové a Ostravou právě Plzeň.
„Ty první snahy o získání titulu začaly v roce 2009 vůbec nějakými ideami v restauračním zařízení. Následně pak projednáním na nějaké politické úrovni. A teprve pak následovala přihláška, která vyústila v to, že ve dvoukolové soutěži Plzeň zvítězila v konkurenci tří měst. Tuším že někdy v srpnu 2010 jsme získali titul a pak následovaly čtyři roky příprav a potom jeden velký rok realizace,“ vzpomíná na začátky úspěšného megaprojektu Jiří Suchánek, současný ředitel kreativní zóny DEPO 2015, který u toho všeho tehdy byl od samého začátku.
Dříve se města vybírala na základě jejich kulturní historie, podle studie z roku 2004 se pohled na tento projekt změnil. Aby šanci dostala i další města bez ohledu na jejich kulturní bohatství. „Z těch hlavních, nebo nejdůležitějších aspektů, které to město musí splnit, je to, že vlastně se hodlá trošku změnit. Že hodlá nastartovat nějakou tu činnost, není to úplně o tom, kdo má nejhezčí kulturní dědictví. Ale právě o tom, jak to město je schopné otevřít se Evropě, jak dokáže tvořit vazby mezi dalšími evropskými městy, státy, jak dokáže pracovat se svými obyvateli, jak je dokáže zapojovat aktivně do kultury. Takže to jsou takové ty nejhlavnější aspekty a potom samozřejmě je důležitá také nějaká umělecká kvalita a vůbec energie, která vyzařuje z toho města, jak moc ten titul chce,“ vysvětluje Jiří Suchánek.
V posledních letech bývá pravidlem, že titul nosí v jeden rok dvě města. Partnerským městem Plzně byl belgický Mons. Nejvíce ale Plzeň spolupracovala hlavně se sousedním Bavorskem. A aktivita města v oblasti kultury ani po roce 2015 zdaleka neskončila.
„Pokračuje spousta udržitelných aktivit a jednou z klíčových částí je právě česko-bavorská kulturní spolupráce, která funguje velmi dobře. S Bavory se dobře dělá, dobře spolupracuje a právě město Regensburg pomocí svého referátu kulturního spolupracuje s Plzní 2015 na různých festivalech, výstavách a různých akcích. Ale není to jenom o Regensburgu, těch kulturních hráčů v Bavorsku, kteří jsou opravdu partnery pro přeshraniční spolupráci, tak těch je daleko víc. Zmíním třeba centrum bavaria Bohemia v Schönsee nebo Gesichstpark v Bärnau.“
Mimo příležitostí k přeshraniční spolupráci mají vybraná města celý rok doslova našlapaný kulturními akcemi a proměňují se. Stejně tomu bylo i v Plzni, kromě revitalizace některých veřejných prostranství, kde se kulturní akce dějí dodnes, se tu výrazně investovalo. „Určitě je to budova Nového divadla, což byla největší investice města do rozvoje kulturní infrastruktury, určitě nemůžeme nezmínit DEPO 2015, které nese největší část těch udržitelných aktivit, jako kreativní zóna,“ říká Jiří Suchánek.
Titul evropského města kultury tak přináší velkou spoustu benefitů, jedním z nich je třeba i zvýšený zájem turistů z celé Evropy. Pro dotyčné město ale zároveň znamená i obrovskou investici. V případě Plzně činila 60 milionů euro. „Nejvíce se na tom podílelo město Plzeň, hradilo více než 50 procent z té celkové sumy. Dalším významným investorem byl stát, který investoval zhruba 100 milionů korun, takže čtyři miliony euro. Plzeňský kraj investoval zhruba 45 milionů korun a Evropská komise přispěla částkou zhruba 1,8 až dva miliony euro,“ doplnil Suchánek. Zbývající peníze pak uhradili různí sponzoři.
