Jak moc vás překvapilo, že se o pořádání festivalu ucházeli zrovna zástupci Juniorfestu? Bylo pro vás velkou výzvou uspět?
Každopádně nás to překvapilo. Juniorfest se hlásil už před osmi lety, když se hledal nový pořadatel po Ivanu Jáchimovi. Tenkrát jsme to úplně chápali a respektovali. Teď nás to překvapilo z důvodu, že jsme byli přesvědčeni o tom, že se na plzeňské kulturní scéně dodržují gentlemanské dohody. A i kvůli tomu jsme se nechtěli pouštět do nějakého zásadního programu pro děti a školy, na který jsou zaměřeni oni. Tohle porušení nepsaných dohod, které přinášelo symbiózu, nám samozřejmě poskytuje výzvu, abychom v příštích letech navázali užší spolupráci s plzeňskými školami, která byla prozatím s ohledem na Juniorfest spíše okrajová. Myslím ale, že to překvapilo i některé jejich členy týmu, kteří ani nevěděli, že se hlásí o pořádání Finále Plzeň.
Potěšilo vás, že jste obstáli? Berete to i jako ocenění vaší osmileté práce?
Mohli jsme být přítomní u prezentace našeho protivníka, stejně jako on u naší. A podle našich zkušeností víme, že obsahovala věci, které jsou prostě nereálné. A já jsem strašně ráda, že to komise viděla realisticky. Nikdy totiž nevíte, na co bude slyšet. Beru to tak, že je to ocenění osmi let, ale i tak, že komise ocenila vize a plány, které do budoucna máme. Je hrozně složité, že se každé čtyři roky musíme bát o to, jestli festival budeme dělat, nebo ne. Také, co se týká investic, plánování, je tohle strašně nešikovné. Na druhou stranu je třeba dodat, že díky víceletému grantu od města pak máme 4 roky určitou finanční jistotu, což je v dnešní době zásadní. A respektujeme, že to Plzeň má takto nastavené.
Vždycky říkáte, že prakticky ihned po skončení festivalu na konci září začínáte s přípravou na další ročník. Jaké to jsou komplikace, že teď máte tři měsíce zpoždění?
Zasáhlo nás to poměrně značně. Je velká škoda, že výběrové řízení nebylo dřív. Vlastně nás to třeba i před partnery staví do jisté neserioznosti, když jim řeknete, že vlastně nevíte, jestli budeme příští rok festival pořádat. Tím, jak jsme zpracovávali projekt, tak jsme interně mluvili o plánech dál. Bylo to ale obtížné. Museli jsme mít zamluvené prostory v Měšťanské Besedě, podávat některé další granty. V určité linii jsme tedy museli jet dál hned. Ale pak jsme si říkali, co se stane, když nevyhrajeme. Jak asi budeme všechny obcházet s omluvou. Také je problém s komunikací s filmaři. Je nezajímá nějaký čtyřletý grant. Oni chtějí mít jednoho partnera, se kterým mohou mluvit i do budoucna.
Je velká výzva tohle zpoždění dohnat?
Je. Ale samozřejmě jsme ty věci nemohli nechat stát s tím, že to budeme řešit, až vše schválí v polovině prosince zastupitelstvo. Některé domluvy probíhaly. Museli jsme ovšem vždy dodávat „ale“. A jedné věci mně bylo opravdu líto.
Povídejte..
Naší nové umělecké ředitelky Lenky Tyrpákové. Ona do toho letos šla s velkou vizí a teď jsme jí museli říci, že jsme udělali rok a on by to měl být konec? Odešla kvůli Finále z festivalu v Karlových Varech. V tomto případě jsem tedy byla velmi nervózní.
Jakým směrem půjde festival Finále Plzeň dál?
Nechceme dělat revoluci. Myslíme si, že mnoho věcí jsme již perfektně nastavili. Zásadní je nabízet návštěvníkům kurátorský výběr z nejnovější české kinematografie, protože je mnoho výborných českých či koprodukčních filmů, které se k divákům jinak nedostanou nebo ve velmi omezené míře a festival je skvělý distribuční kanál, navíc oproti multikinům má i velké výhody v účasti tvůrčích delegací, ale také v cenové dostupnosti. Před osmi lety jsme měli mimojiné rovněž cíl, že chceme festival omladit. To se daří. Pořád ale vycházíme z tradice 60. let. Málokdo možná ví, že Finále je složenina „FIlmy NAšich LEt“. My se pořád chceme držet toho, že je to festival o filmech našich let. Ale už to nejsou filmy, které mohou diváci vidět jen v kinech. Chceme obsáhnout českou kinematografii v celé její šíři od celovečerních hraných a animovaných filmů, přes dokumenty, TV a internetové formáty, projekty VOD platforem, ale i virtuální realitu. Určitě se chceme pořád zaměřovat na objevování nových tváří. V posledních letech se nám podařilo upozornit na mladé tvůrce, třeba Matěje Chlupáčka, Olma Omerzu a další. A například herci Jan Nedbal, Oskar Hes, Marek Adamczyk nebo Eliška Křenková k nám jezdí dlouhá léta a najednou vidíme, že jsou to ty velké hvězdy. Chceme ale přivážet i renomované „star“. Finále plánujeme ještě více zpřístupnit také znevýhodněným skupinám. Osvědčil se nám projekt kina pro neslyšící. Teď děláme společně na projektu s Univerzitou třetího věku ZČU, chtěli bychom pracovat s dětskými domovy nebo azylovými domy. Určitě je výzvou také práce s mládeží. Na to bychom se rádi zaměřili. Letos nám fungovaly skvěle třeba tématické dílničky po dětských filmech. A samozřejmě další kapitolou je teď práce se školami.
V jaké fázi příprav na další ročník aktuálně jste?
V tuto chvíli probíhají schůzky ohledně zásadních partnerství, nejen těch finančních, ale samozřejmě i programových a produkčních, podáváme granty a zároveň odevzdáváme vyúčtování a závěrečné zprávy z posledního ročníku. Naše umělecká ředitelka Lenka Tyrpáková sleduje vše z aktuální české kinematografie, pracuje na archivní sekci a samozřejmě se účastní zásadních filmových akcí i v zahraničí. Již nyní se ozývají filmaři a nabízejí nám své snímky. Uzávěrka soutěžních filmů je někdy v květnu. Spousta domluv a premiér ale probíhá až okolo léta. Ty nejúspěšnější filmy čekají, jestli se dostanou na světové festivaly. S těmi komunikujeme průběžně. Například festival v Benátkách nás enormně zajímá, protože se koná jen chvíli před námi a filmy mohou pak „přijet“ rovnou do Plzně.
Pořád byste chtěli držet festival o zhruba 100 – 110 filmech?
Ano, stále chceme být výkladní skříní českého filmu, neuvádět tedy vše, co se zde natočí, a jednotlivým snímkům věnovat náležitou pozornost. Narážíme také na prostory. Pořád platí, že nechceme festival dělat v multikinech. Uvidíme, jak se bude vyvíjet rekonstrukce Pekla a Městských lázní. Tomu se nebráníme. Prostory jsou zkrátka achylova pata festivalu. Ve Studijní vědecké knihovně se nyní opravuje sál, který určitě chceme využívat a jednáme i s dalšími prostory. Máme ale zkušenosti, že co není v docházkové vzdálenosti, je pro návštěvníky velká překážka. Chceme tedy dál pracovat se sadovým okruhem a jeho okolím, který festivalu sluší.
