„Pro celé město to byla velká událost, všichni žili hokejem. A jak se v play off postupovalo dál a dál, atmosféra sílila. Lidi nám věřili, neskutečně podporovali. V oknech visely dresy, na tenhle úspěch se čekalo strašně dlouho. Vlastně sto let existence klubu, i když celou dobu nehrál nejvyšší soutěž,“ ohlíží se Kantner, odchovanec Škody, se kterou získal extraligový bronz a nejvyšší soutěž hrál také za Mladou Boleslav. Dál zůstává ve Finsku, ale Kuopio mění za barvy Kärpätu Oulu.
Mimořádně se dařilo i vám osobně, je to pro vás určitá satisfakce?
Pravda, třicet gólů jsem dal naposledy v dorostu... Do sezony jdete vždy s cílem odehrát ji co nejlépe dobře. To se splnilo, navíc titul, ale nemám pocity, že jsem dokázal něco mimořádného, co už se nemusí opakovat. Asi to přijde až časem. Za tímhle jsem si v kariéře šel, užívám si to a mám na co vzpomínat. Ale uvidíme, co přinese další sezona v novém prostředí. Pokaždé překonávat tu předešlou není nic jednoduchého.
Sedl vám styl finské ligy?
Jednoznočně. Česká extraliga je jiná, já se ve Finsku opravdu našel. Poznal jsem cestu, co svého do hry mohu vnést. A myslím, že jsem se na severu Evropy i herně zlepšil.
Oslavy asi byly mimořádné, že?
Trvaly osm dní. Měli jsme akci s fanoušky na náměstí, další dny slavili v Kuopiu. Každý den jsme začínali v nějaké privátní sauně, kde jsme měli připravené pítí a jídlo, pohár stál u kamen. Pár nocí jsem probděl, putovali jsme s pohárem od baru k baru. Nakonec nás klubové vedení vzalo na pár dnů do Španělska. Jsem rád, že už to mám za sebou.
Troufl byste si říci před sezonou, že můžete dokráčet až pro zlato?
Já si hlavně přál, abychom ligu rozjeli dobře, aby se dařilo týmově i individuálně. To se podařilo, ale někdy na začátku roku jsme měli krizi, přišlo pět porážek v řadě. V tu chvíli jsem si říkal, ať to dotáhneme alespoň do čtvrtfinále. Ale pak zase přišla dlouhá série výher. Cítil jsem, že okolo nás není moc lepších týmů, obával jsem se pouze Lukko Rauma, vítěze základní části. V mých očích byli nejsilnější, ale vypadli v semifinále.
Vy jste měli nejtěžší práci možná už ve čtvrtfinále proti Pori, kterou rozhodl až sedmý zápas.
Skvěle se proti nám připravili, eliminovali naše silné stránky. Když jsme přes ně dokázali přejít, věřil jsem, že už to můžeme dotáhnout až na titul. V semifinále jsme zdolali Ilves a pak zvládli i finále.
Kuopio měníte za Oulu, to bude další výzva. A co ta reprezentační, láká vás prosadit se víc v národním týmu?
Ano, je to můj další cíl. Loni jsem měl v nároďáku malou epizodu, letos odehrál o trošku víc. Doufám, že to bude pokračovat, že se mi bude dál dařit ve Finsku a dostanu další příležitost. Nikde není psané, že to nemůže vyjít. Reprezentaci mám v hlavě, rád bych se stal platným členem, posouval se dál. V Oulu mi nabídli hodně zajímavé podmínky a i když mám titul splněný, zase chci něco velkého vyhrát. Ale hlavně se chci zlepšovat jako hráči i člověk.
Zdá se, že vám sedí i finská mentalita, životní styl.
Přestě tak. Jsem trošku autistický, líbí se mi, když má všechno řád. A to ve Finsku platí. A pokud se říká, že Finové jsou chladní, vůbec s tím nesouhlasím. Poznal jsem tam přátele na celý život, je to součást mého domova, jednou to tam svým dětem chci ukazovat. Nikde není psáno, že tam v nějaké roli nezůstanu chvíli i po kariéře, opravdu se mi tam líbí. Ano, je tam draho, velmi draho. Ale úžasná země i lidé.
