Těžkou situaci ale snáší statečně. „Nikdy jsem přestupu do Německa nelitoval,“ potvrdil v rozhovoru Robin Hranáč. „Ono už to několikrát vypadalo, že nastoupím, ale bohužel to nevyšlo,“ dodal rodák ze Kdyně.
Přemýšlel jste o tom, proč nemáte stálé místo místo v sestavě? Je to větší konkurencí ve středu obrany?
V konkurenci bych to neviděl. Jsou tady dobří hráči, ale rozhodně to není tak, že bych si nevěřil. Rozhodně mám na to, abych se prosadil.
Čím to tedy je?
Sešlo se víc okolnosti, byli jsme ve složité situaci. Potřebovali jsme každý bod, a když jsem byl na hřišti, žádný jsme nezískali. Nezbývá mi nic jiného, než na sobě makat dál a věřit, že se mi to vrátí.
Neměl jste někdy pochybnosti, jestli jste se vydal správnou cestou?
Nikdy jsem přestupu do Hoffenheimu nelitoval. Kdy jindy bych měl ten krok udělat? Něco podobného by se mi mohlo stát kdykoliv. Je složité to říkat, když se mi v Plzni dařilo a pak jsem tady nehrál, ale já jsem nastavený tak, že jsem chybu neudělal. Pozoruju na sobě velké zlepšení, tréninkový proces je rozdílný, tlak v cizí zemi je větší. Fotbalově, v komunikaci i jinak se zlepšuju.
Pomohlo vám právě tohle mentální nastavení, že nepochybujete o správnosti své cesty?
Asi jo. Průběžně si to vyhodnocuju, za svou kariéru jsem dělal většinou správné kroky. Kdybych to teď vzdával, hodil bych do koše všechno, co bylo dobré. Zažil už jsem i horší situace. Třeba když jsem jako mladý v Plzni nehrál. Vždycky jsem se z toho nějak vyhrabal.
Co nebo kdo vás v těžkých chvílích drží nad vodou?
Hlavně rodina, přítelkyně, která je tady se mnou, máme tady i pejska. Mám taky hodně kamarádů, jsem v kontaktu s klukama z Viktorky. Když jsem potřeboval utéct z reality, tak si se mnou zahrál hry na počítači kamarád Martin Trumpeš, odmalička jsme spolu vyrůstali ve Kdyni. Táhneme to spolu doteď.
Nakolik vás brzdila komunikace, jak jste na tom s němčinou?
Velký posun to není. (úsměv) Nebyl jsem vzorný student, jazyky šly hodně mimo mě. Ale od příchodu nového trenéra se domlouváme primárně anglicky, to je pro mě jednodušší. Ale takové ty fotbalové věci rozumím skoro všechny i v němčině.
Je konkurenční prostředí v Hoffenheimu jiné, než jste byl zvyklý z Plzně?
Je to velký rozdíl. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale tady v Německu si jde každý za svým. Každý chce hrát, na tréninku není úplně cizí si jít po nohách, když to tak řeknu. (úsměv)
Takže je to na tréninku větší jízda?
V Česku na tréninku dbáte také na to, abyste se nezranili. Tady musíte jet na sto procent, vlétnout úplně do všeho. Tohle je velký rozdíl, jezdí se na tréninku stejně jako v zápase.
Sledujete výkony plzeňské Viktorie?
Jsem v kontaktu s Pavlem Šulcem, Lukášem Červem, vím, co se tam děje. Pro klub je úžasné, že zvládli postup v Evropské lize, když se třeba podívám, že my s Hoffenheimem jsme to nedokázali. Je to velká věc, mělo by se o tom mluvit, že Plzeň předvádí v pohárech neskutečné výkony. Za to jsem moc rád.
Co vám s Hoffenheimem chybělo v Evropské lize k postupu?
Na začátku to vypadalo dobře, počítal jsem s tím, že postoupíme. Ale potom se spíš upřednostnila bundesliga, nebyla taková koncentrace na Evropu. V Plzni je to mnohdy naopak, primární je pohár, kde se chcete ukázat. Tady se soustředíme hlavně na bundesligu. Tím to nechci omlouvat, ale byl to rozdíl v hlavě, že důležitější jsou body na domácí scéně.
