„Je to již 82 let, kdy byl leden roku 1942 poznamenaný nejhoršími událostmi v historii našeho města. Z domovů bylo násilně vyhnáno více než dva tisíce nevinných lidí jen proto, že byli nacisty označeni za Židy. Dnes již víme, co přesně ‚konečné řešení židovské otázky‘ znamenalo a jak krutý osud většinu těchto lidí potkal. Přestože se jedná o hrůzné činy, je potřeba si tyto zásadní a bolestné momenty připomínat a nezavírat před nimi oči. Čest památce všem, jejichž životy v této době vyhasly,“ řekl primátor Roman Zarzycký.
Plzeň byla po Praze a Brně třetím českým městem, odkud byli Židé deportováni do ghetta. Nejprve byli shromážděni v sokolovně v dnešních Štruncových sadech. Stovky dospělých i dětí se tísnily uvnitř sokolovny a spaly na slamnících na zemi. Byli tam nejen Židé z Plzně, ale také z Manětínska, Rokycanska, Kralovicka i dalších lokalit. V určené dny museli lidé ze sokolovny odejít seřazeni ve čtyřstupech, odváděly je odtud ozbrojené strážní oddíly. Tři vlakové soupravy s označením R, S a T vyjely z plzeňského nákladového nádraží 18., 22. a 26. ledna 1942. Každý z deportovaných měl na krku cedulku s označením transportu a svým pořadovým číslem. Stejně označena byla i jejich zavazadla.
Z Plzně odjelo celkem 2064 židovských mužů, žen a dětí. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Nejstarším člověkem zařazeným do deportačních transportů z Plzně byla devadesátiletá Marie Ebenová z Litohlav, která zemřela čtyři dny po příjezdu do Terezína, nejmladším osmiměsíční Eva Fischerová z Plzně, která se svou matkou válku přežila.
Oběti židovských transportů připomíná v Plzni pamětní deska umístěná právě na sokolovně ve Štruncových sadech a památník Zahrada vzpomínek v sousedství Staré synagogy. Město Plzeň si oběti židovských transportů připomíná také prostřednictvím kamenů zmizelých, německy Stolpersteine. Ty jsou osazovány do chodníků před domy, kde Židé před svou deportací žili.
