Za krutou pomstu na psovi, který mu dávil slepice, dostal muž podmínku

K incidentu došlo v obci Měčín. Když se tehdy Karel Kumšta vracel ze zaměstnání, na vlastním pozemku jej čekal šokující pohled. Sousedův lovecký pes vnikl na jeho dvorek a přímo u kurníku drancoval chov slepic. V afektu a vzteku se obžalovaný rozhodl situaci řešit radikálně – došel si do domu pro zbraň a na zvíře zahájil palbu.

Následky střelby z vysoce účinné pružinové vzduchovky Hatsan ráže 5,5 milimetru jsou pro psa fatální. Přestože zvíře útok přežilo, odneslo si trvalé následky v podobě poškození zraku, poruchy hybnosti levé hrudní končetiny a v důsledku těžkého poranění mozku nyní trpí epileptickými záchvaty. Podle rozsudku se Kumšta dopustil přečinu týrání zvířat. Vedle podmíněného trestu soud nařídil také propadnutí zmíněné vzduchové zbraně.

Reakce za hranou zákona

Podle odvolacího senátu byla reakce majitele drůbeže zcela nepřiměřená a protizákonná. Jednání obžalovaného podle předsedy senátu jednoznačně překročilo jakékoli akceptovatelné meze řešení takové situace. Podle vyjádření soudu zvíře po útoku nesmírně trpělo.

Míru utrpení zvířete potvrdil před soudem také přivolaný znalecký posudek z oboru veterinářství. Střely zasáhly psa do hlavy, krku a břicha a způsobily mu devastující zranění, která ho bezprostředně ohrožovala na životě.

„Pes byl vystaven bolestem na hranici snesitelnosti. O tom svědčí i to, že veterinář jej v ordinaci přebíral v bezvědomí a šoku,“ upozornil soudní znalec.

Slepice měl jako mazlíčky

Obžalovaný muž se před soudem hájil tím, že jednal v obrovském emočním vypětí a pod vlivem vzteku, který v něm pohled na zmasakrovanou drůbež vyvolal. Už před samotným příjezdem k domu navíc věděl, že se v okolí pohybují zaběhnutí psi, neboť ho na to upozorňovala sama majitelka zvířat.

„Když jsem přijížděl z práce domů, tak mě zastavila sousedka. Byla vyděšená. Hrozně se omlouvala, že jim utekli dva psi, kteří byli u mě na zahradě a šli po slepicích. Říkala, že jednoho už má a druhého hledá. Z pusy mi prostě vylítlo, že když ho u nás najdu, tak ho zabiju,“ vzpomínal Kumšta na momenty předcházející střelbě.

Jeho slova se vzápětí proměnila v čin. Když zaparkoval a vstoupil na dvůr, uviděl spoušť. Jeden ze psů se stále nacházel na pozemku a v tlamě svíral další oběť.

„Další mrtvé slepice byly rozeseté po zahradě. Zařval jsem na něj, aby ji pustil. Protože nereagoval, tak jsem běžel do předsíně pro pušku a vystřelil po něm. Nevím přesně, kolikrát, možná pětkrát. Nijak jsem nemířil, prostě to šlo ráz na ráz,“ popsal obžalovaný své zkratkovité jednání.

Vysokou míru rozrušení Kumšta u soudu odůvodňoval tím, že k usmrcené drůbeži měl silné citové pouto a nebral ji pouze jako užitková zvířata. „Byly ochočené, v podstatě pro mě byly domácími mazlíčky,“ uzavřel svou obhajobu muž.