Zatímco za minulého, totalitního režimu jsme leccos chtěli konat sami – my sami, my sami! – ale nesměli jsme, protože nad téměř vším panovala „strana a vláda“, nyní, ve svobodných poměrech, jako bychom naopak téměř všechno požadovali po nějaké vyšší moci a vrchnosti. Ovšem čím více toho po ní chceme, tím více ona má nad námi moci, což nás deprimuje. Stále více lidí pak hledá pomoc u psychologů a psychiatrů a na posílení ducha požívá různá farmaka.
Nad problémem duševního zdraví naší společnosti Archa 21 uspořádala 28. 11. 2024 v Praze čtyřhodinové setkání, které už samo bylo pro návštěvníky inspirací a vzpruhou. Z diskusí s psychology vyplynulo několik poznatků. Například že řada našich psychických problémů vyplývá ze závislosti na virtuálním prostoru, ze závislosti na hmotném nadbytku, jehož hromadění nás zbytečně vyčerpává, bere nám svobodu a prohlubuje bezohlednost. Na druhé straně je to ale také strach o zajištění existence a strach ze životního ztroskotání. To ochromuje a oslabuje naši schopnost překonávat obtíže, a pozbýváme optimismu. Svou úzkost přenášíme na děti.
O problému duševního zdraví společnosti Archa 21 vydala odbornou publikaci s podtitulem Kde jsme a kudy dál. V ní je i návod, co sami můžeme pro své duševní zdraví udělat. Například: „Odolávat moderním lákadlům, která nabízejí okamžité uspokojování všech impulsů, i když se většinou jedná o náhražkové uspokojení – jakýsi duševní fastfood, který naší psychice na chvíli dodá energii, ale nedodá jí kvalitní výživu.“ Důsledkem bývá „narůstající vyprázdněnost, znuděnost, potřeba stupňovat dávky“, a přibývá lidí, kteří se neumějí z ničeho radovat. „Proto je dobré, když dospělí své děti občas vědomě a laskavě vystavují i určitému nepohodlí a neuspokojují jejich potřeby a přání okamžitě a v plné míře.“ I dospělým svědčí, „když čas od času vystoupí ze své komfortní zóny a zažijí nepohodlí.“
Zásadní vliv na duševní zdraví a pocit štěstí má vděčnost: „Vděčnost za to, co považujeme za samozřejmé – že máme co jíst, že máme střechu nad hlavou a boty na nohou, že žijeme v míru a příroda se vždy znovu zazelená.“
Aby Archa 21 neztroskotala, sílu a směr jí dává matematik a sociální inovátor Karel Janeček, a vpřed ji žene mnoho osobností například s přírodovědcem, ekologem, horolezcem a bytostným optimistou Janem Piňosem. Archa 21 se plaví za pomoci sextantu a osvědčených praktik, na své „cestě k naději“ se objede bez umělé inteligence, neboť oplývá tou přirozenou.
Podobný cíl si vytýčilo také České centrum Mezinárodního PEN klubu, a jedním z jeho programů je hledání „cesty k naději“ v literatuře jako celoživotního údělu. Na tomto „programu“ Archa 21 a náš PEN klub spolupracují.
Autor: Ondřej Vaculík