Prožíváte teď nejšťastnější hokejové dny v životě?
Asi ano, zatím to byl vrchol mé kariéry. Náramně jsme si to užili, snad jen, aby takových momentů bylo víc.
Co se vám vybaví, když se řekne olympiáda v Pekingu? Bude to ten váš obrovský úspěch nebo ta opatření, která jí provázela?
Nebylo to ideální, to testování a uzavřená vesnice. Tím, že se nám zadařilo, tak na to budeme vzpomínat určitě v dobrém.
Můžete popsat oslavy, které vypukly po skončení zápasu o bronz?
Po zápase jsme zůstali tři dni v Pekingu. V podstatě jsme tři dny oslavovali. Pak jsme se přesunuli do Bratislavy a tam to navázalo oslavou na náměstí, kde bylo 10-15 tisíc lidí. Byly to krásné chvíle. Takové, které si budu pamatovat do konce života.
Pila se borovička?
Tu jsme neměli, ale kromě toho tam bylo snad všechno. (smích)
Jaké vůbec byly první pocity po závěrečném hvizdu boje o bronz?
Euforie, naskákali jsme na sebe. Ani nám to nedocházelo. Vlastně nám to docházelo až postupně, když jsme přijeli na Slovensko. Když jsme vyhráli, tak jsme to nějak oslavili, ale museli jsme být jen na pokoji, ve vesnici. Nic jsme neviděli.
Na úvod turnaje jste si přitom připsali na konto dvě prohry. Kdy přišel zlom?
Ten třetí zápas s Lotyšskem. Celkově byl samotný začátek náročný. Jeli jsme tam na skupiny, pak byl někdo v karanténě, jako kompletní tým jsme měli snad jen jeden trénink. Jak šel turnaj dál, tak se naše hra měnila.
Měl jste šanci se zajít podívat na jiné sporty?
Osobně jsem se podívat nebyl, ale kluci byli na rychlobruslení a big airu. Já bych nejradši šel na lyžování nebo biatlon, ale to bylo 200 kilometrů od nás, což se nedalo moc stihnout.
Sledoval jste, jak se daří Plzni?
Sledoval, i s Džerkym (Dzierkalsem, pozn. red.) jsme se potkali a říkali si, že nás nepotřebují, když pořád vyhrávají. Tak jsme z toho byli smutní. (směje se) Časově nám to moc nevycházelo, abychom zápasy sledovali živě, ale vždycky výsledky.
Jaké bylo přivítání v kabině?
Kluci pogratulovali, klasika. Žádné šampaňské a konfety. (směje se)
Vnímal jste podporu z Česka?
Ano, jak Češi vypadli a odletěli, tak tam pak zůstali jejich kustodi Šuli (Petr Šulan, pozn. red.) a Zdenda Šmíd. S těmi jsme se tam denně potkávali, což bylo fajn.
Jak těžké bude přeřadit zpátky na extraligu?
Ještě uvidíme. Čtyři dni jsme oslavovali bez hokeje. Dneska jsem se na tréninku protrápil. Bylo to fyzicky cítit, ale doufám, že na zítřek to bude fajn a vyhrajeme. Potřebujeme sbírat body.
Už volal agent s nějakou zajímavou nabídkou?
Nevolal, nechám tomu volný průběh, snad něco přijde.
