Výstava podle koncepce Pavly Machalíkové a Taťány Petrasové z Ústavu dějin umění Akademie věd ČR sleduje jak Středoevropané, tedy obyvatelé habsburské monarchie a okolních německy mluvících zemí, přejímali od Evropanů starší stereotyp „nového“ světa a přizpůsobovali jej vlastní zkušenosti i místnímu publiku. Prostřednictvím evropské politiky i americké propagandy se tak koloniální postoje a představy promítaly také do vizuální kultury zemí, které se samy přímo nepodílely na geografické kolonizaci.
Výstava sleduje čtyři základní témata, která bylo možno na materiálu z českých, moravských a slezských sbírek doložit. Vstupní část, nazvaná „Mezi divočinou a třeštícím velkoměstem“, vysvětluje, jak vznikal rozdíl mezi očekáváním cestovatelů, přírodovědců, obchodníků nebo emigrantů, daný myšlenkovými stereotypy, a realitou obou Amerik. Část nazvaná „Vizuální konfrontace s původními národy“ přináší argumenty do diskuse, proč vizuálně zachycený generický obraz „opeřeného Indiána“ není nevinné klišé a často reflektuje násilné praktiky vytlačování původních národů. „K nápravě přistoupil i hokejový klub Chicago Black Hawks, jehož znak muže s péřovou čelenkou úzce souvisí s historickou předlohou 19. století, nedávno objevenou také v českých sbírkách,“ podotkla jedna z autorek výstavy Taťána Petrasová. Závěrečná část výstavy s názvem „Uhranutí pokrokem“ připomíná, že zároveň s koloniálními praktikami se Středoevropané inspirovali na severoamerickém kontinentu myšlenkami svobody, demokracie, rovnými příležitostmi k nabytí majetku i vzdělání, emancipací a filantropií. Afroameričanům Severní i Jižní Ameriky se věnuje výstava především díky dochovaným komerčním tiskům.
Návštěvníci se mohou těšit například na díla Karla Bodmera, Georga Catlina, Mikoláše Alše, Alfonse Muchy, Vojtěcha Preissiga, a rovněž objekty sběratelů Vojty Náprstka, Klementiny Kalašové, Enriqua Stanko Vráze, Jindřicha Waldese nebo Alberta Sachseho. Jedinečnou příležitost nabízí vystavení obrazových alb z cest do Jižní a Severní Ameriky vydaných přírodovědcem knížetem Maximilianem zu Wied-Neuwied společně s autentickým dobovým exponátem malované bizoní kůže.
„Přestože na výstavě je současný hlas původních obyvatel zastoupen pouze v komentáři k jedinému exponátu, k pektorálu skupiny Mapuče (z Chile), je to do budoucna jedna ze zásadních možností, jak mohou dějiny umění reflektovat svou pozici v diskusi o dekolonializaci evropské kultury,“ doplnila autorka výstavy Pavla Machalíková. Obě autorky svorně dodaly: „Pokud nemůžeme zachránit kultury, které jsme zničili, alespoň přispějme k poznání těch živých, o jejichž historii a kultuře máme co říci.“
K výstavě vychází stejnojmenný katalog v grafické úpravě Martina Pivrnce.
Výstava vznikla k aktuálnímu programu 45. ročníku plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století, konaného v rámci festivalu Smetanovské dny 2025, a byla připravena ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR, v. v. i.
Výstavu můžete navštívit v Galerii 13 od 7. března do 25. května. Otevřeno je denně kromě pondělí od 10:00 do 18:00.
Komentované prohlídky se budou konat 1. dubna od 17:00 a 29. dubna také od 17:00.
Tvůrčí dílna pro děti s názvem Já, Indián! jako doprovodný program k výstavě se koná 18. března od 16:00. Vzhledem k omezené kapacitě si místo raději zarezervujte na: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. nebo na telefonu 775 89 68 83.
