Jaké jsou vaše momentální pocity? Převládá hrdost, že jste znovu dokázali držet krok s Laziem, nebo spíše zklamání z neproměněných šancí?
Cítím obojí. Já tomu říkám: jedno oko se směje a druhé pláče. Ten dvojzápas jsme prohráli už v Plzni. Tam jsme měli vyhrát, o tom nepochybuji, a místo toho jsme nakonec prohráli. Tady v Římě už to bylo těžké zvrátit. Slibovali jsme, že se o to pokusíme, a myslím, že jsme tomu dostáli. Moc nechybělo, možná kdyby se k nám trochu přiklonilo štěstí. Rozhodující okamžik ale přišel v prvním utkání.
Řekl byste, že je takový konec až krutý?
Na náš výkon můžeme být pyšní, ale výsledek nám utekl mezi prsty. Už jsem zmínil, proč se to stalo. Je to kruté? To je sport. Když se podíváte na jiné duely v evropských soutěžích, rozhodují detaily, někdy jde o vteřiny, náhodné odrazy nebo maličkosti.
Před inkasovaným gólem jste měl připravené střídání. Nemrzí vás, že k němu nedošlo dřív?
Byla tam série nešťastných odrazů a rozhodnutí, která vedla k pětiminutovému tlaku soupeře. Při rohových kopech obvykle nestřídáte, hráči si musí ujasnit, koho mají bránit, a to je složité. Po inkasované brance Lazio ještě zvýšilo aktivitu. Problém byl, že se nám trochu rozpadla struktura bránění a oni toho využili. Čekali jsme, až tlak ustojíme, a pak jsme chtěli střídat. Jenže jsme se z něj nedokázali vymanit, a proto k tomu nedošlo.
Jak byste zhodnotil celé působení v Evropské lize? A který zápas byl podle vás nejlepší?
Tato cesta nám ukázala a potvrdila, že na evropské soutěže máme. Zároveň nám ale něco vzala. Není jednoduché hrát na více frontách, zvlášť když nemáte k dispozici široký kádr, i když se na to nechci vymlouvat. Jsme vděční, že jsme si mohli Evropskou ligu zahrát. Teď se budeme soustředit na domácí soutěž. A nejlepší zápas? Těch bylo víc, třeba domácí utkání s Anderlechtem, Realem Sociedad, Ferencvárosem, dobrý výkon jsme podali i ve Frankfurtu. Ale co chci říct: Povězte mi, který z těch soupeřů nás přehrál? A to jsme čelili opravdu špičkovým týmům. To je pro nás obrovské zjištění.
