„Inscenace Na Větrné hůrce v režii Jakuba Šmída představuje mimořádný kulturní počin, který propojuje klasické literární dědictví s inovativním divadelním zpracováním. Tento projekt je důkazem síly umění, které dokáže oslovit nejen milovníky literatury a divadla, ale i širší veřejnost napříč generacemi. Věřím, že inscenace díky svému výtvarnému pojetí, výrazným hereckým výkonům a psychologické hloubce přispěje k dalšímu rozvoji kulturní nabídky v našem městě. Jsem velmi potěšena, že Plzeň je místem, kde se setkávají tradice s moderním přístupem a kde umělecké projekty takovéto úrovně nacházejí své místo,“ uvedla Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.
Na Větrné hůrce, jediný román předčasně zesnulé Emily Brontëové (1818–1848), vydaný pod pseudonymem Ellis Bell, je dnes považován za jedno z vrcholných děl anglické literatury. Zachycuje vášnivý, temný a sebedestruktivní vztah Catherine Earnshawové a nalezence Heathcliffa, jehož život je poznamenán vykořeněností, touhou po pomstě a tragickým osudem. Na pozadí nehostinné krajiny yorkshirských vřesovišť sleduje osudy dvou rodin, v nichž se dávné křivdy a posedlosti dědí z generace na generaci.
Pro renomovaného režiséra Jakuba Šmída, známého z divadelní, filmové i televizní tvorby (například Laputa, Na krátko, Neplavci), je to první spolupráce s plzeňským divadlem. Podle něj přináší inscenace dvě zásadní výzvy: „První spočívá v tom, že postavy v příběhu stárnou – herci tedy musí ztvárnit své role od dětství až po stáří. Druhým úskalím je samotná doba, v níž se román odehrává – devatenácté století. Spolu se scénografem Petrem Vítkem jsme se pokusili najít současný vizuální jazyk, který by zachoval atmosféru, ale zároveň oslovil dnešního diváka.“ Režisér klade důraz na obraznost a asociativnost výtvarných prvků. „Důležité je pro nás i světlo, které je stylotvorným prvkem celé inscenace,“ dodal Jakub Šmíd.
Podle dramaturgyně Kláry Špičkové jde o romantické, syrové a místy až hororové dílo, které si psychologickou hloubkou nezadá s velikostí antických tragédií. „Posedlost zde překračuje pomíjivé hranice lidské existence. Příběh se může odehrát v jakékoliv době, v jakékoliv rodině. Není divu, že inspiruje už po mnoho let filmové tvůrce i světová divadla,“ řekla Klára Špičková, jež s Jakubem Šmídem spolupracovala na výsledné textové podobě. Tvůrčí tým vychází z dramatizace Jana Mikuláška a Marty Ljubkové, která byla poprvé uvedena v roce 2012 v Divadle Petra Bezruče. Plzeňská úprava směřuje k větší stylizaci a lehkému nadhledu nad vyprávěním. „Text je zčásti ‚brechtovský‘ – postavy vystupují ze svých rolí, komentují dění i vlastní myšlenkové pochody,“ vysvětlil Jakub Šmíd.
Scénografie Petra Vítka tematizuje přírodní živly včetně větru jako symbolu neklidu, proměny i destrukce. Inspirací se staly materiály jako igelity evokující déšť, zateplovací hmoty, větrníky či stylizované houpačky znázorňující dětství a vykořenění. „Postavy jsou extrémně propojené s krajinou, ve které žijí. Prostor je syrový, dominantním motivem je okno se závěsem, v němž se zjevuje Kateřina – připomínka lásky, která nikdy neskončila,“ popsal výtvarník.
Osudy hrdinů dramatizace jednoho z nejvýznamnějších děl anglické literatury můžete poprvé sledovat při premiéře v sobotu 14. června od 19:00 ve Velkém divadle. Lektorský úvod začne ve Foyer Vendelína Budila půl hodiny před představením. První reprízu představení můžete vidět 19. června ve stejnou dobu, další představení pak až po letních prázdninách.
