„Je to hrozná škoda a ještě dlouho mě to bude mrzet. Nikdo nám nevěřil a nám se málem povedl malý hokejový zázrak. Ale můžeme se všem podívat do očí, nechali jsme na ledě úplně všechno. Chyběl malý kousek,“ popisoval pár dnů po vyřazení třiadvacetiletý Pavlát.
Po utkání, ve kterém jste ztratili vedení 3:0, jste se neubránil slzám. Utěšovali vás dokonce i protihráči, brankář Petr Kváča s útočníkem Michalem Bulířem. Potěšilo vás to?
Bylo to od nich moc hezké. S Petrem se známe už dlouho, s Buldou jsme spolu hráli v Plzni minulý rok. Bylo to od nich pěkné, ale v tu chvíli mi to nepomohlo. Byli jsme hodně blízko, to zklamání ze mě jen tak nevyprchá…
Spal jste po vyřazení špatně?
To zase ne. Já spím špatně paradoxně po těch dobrých a vítězných zápasech, kdy mám v sobě ještě adrenalin. Po porážkách usnu většinou tvrdě. A těším se na další den, další utkání. Rozdíl byl v tom, že teď už jsem se neměl na co těšit.
Všechno mohlo být jinak, brzy jste v pátém duelu vedli 3:0. Co se pak stalo?
Ono se mohlo zdát, že je rozhodnuto. Ale my jsme vedli 3:0 už v desáté minutě, skoro celý zápas byl ještě před námi. To v hokeji nic neznamená. I jim se povedlo dát dva rychlé góly za sebou, ve druhé třetině vyrovnali. Pak už to bylo kdo s koho. Věřili jsme, na ledě se cítili skvěle. Bohužel, gól nám dal Liberec.
Věděl jste předem, že do série půjdete jako brankář číslo jedna?
Věděl. Dozvěděl jsem se to od trenéra gólmanů pana Pejchara asi dva dny před play off. Zavolal si nás s Mírou každého zvlášť a oznámil, že půjdu do branky. Pro mě to byly skvělé pocity. Mám rád, když se na mě tým může spolehnout a já na něj. Vím, že když mi spoluhráči věří, i moje výkonnost se tím ještě zvedá.
Loni to bylo podobné, také jste v předkole proti Mladé Boleslavi začal vy. Ale poslední dva zápasy odchytal Miroslav Svoboda.
Letošek beru jako další posun. Loni tam z mé strany byla nějaká přemotivovanost, přece jen, bylo to moje první play off v dospělém hokeji. Teď už jsem do toho šel jako do každého jiného zápasu a snad se mi série povedla.
Váš kolega Svoboda po sezoně odchází. Bude složité zvykat si na nového parťáka?
S Mírou nám to fungovalo, ale musím to vzít jako realitu. A nikdy jsem nebyl tím, kdo by v brankářské dvojici dělal nějakou neplechu. Naopak se s tím druhým snažím být zadobře, musíme být kamarádi. I tým by poznal, že je něco špatně. Pořád musíme táhnout za jeden provaz, chytáme za jeden tým a chceme pro něj největší úspěch.
V závěru sezony na střídačce scházel kouč gólmanů Rudolf Pejchar, který se zotavoval po vážných pooperačních potížích. Scházel vám?
Bylo to bez něj jiné, složitější. A hlavně jsme o něj měli strach. Jsme rádi, že všechno dobře dopadlo. Ale bylo to bez něj těžší. On nám dává své poznatky i během utkání, rozmlouvá s námi o přestávkách nebo o komerčních pauzách. Teď jsme jeho rady využít nemohli.
V Plzni jste ukončil čtvrtou sezonu, zatím jste působil buď jako dvojka, nebo ve vyrovnané dvojici s dalším brankářem. Jste teď připravený převzít roli jasné týmové jedničky?
Pokud tu roli dostanu, připravený na ni jsem.
