Například se uprostřed okurkové sezóny vyhlašovaly války. Třeba ta první světová, vyhlášená 28. července 1914 manifestem císaře Františka Josefa I. „Mým národům“ začínajícím obřadnou větou: „Vidělo se Mi, naříditi ministru Mého domu a věcí zahraničních, aby oznámil královské srbské vládě, že mezi mocnářstvím a Srbskem nastal stav válečný.“ Drsným důsledkem této věty bylo víc než osm miliónů padlých a destrukce stávajícího mezinárodního systému.
Nebo se během okurkové sezóny taky poprvé přistávalo na Měsíci. Konkrétně 20. července 1969, kdy ve 20 hodin, 17 minut a 40 vteřin univerzálního koordinovaného světového času vystoupil Neil Armstrong z přistávacího modulu Eagle na povrch Moře klidu (Mare Tranquillitatis) a pronesl jeden z nejslavnějších citátů 20. století: „Malý krok pro člověka. Obrovský skok pro lidstvo.“
K zavádějícímu názoru, že léto je okurkovou tedy dějůprázdnou sezónou ovšem letní čas přišel mnohem dříve. V půli 19. století čeština přejata tento výraz jako doslovný překlad (kalk) z němčiny. Proč to byly zrovna okurky, co mělo letní bezdějovost charakterizovat, příliš jasné není. Pokud tedy nepřistoupíme na vysvětlení, že k tomu vlastně došlo nedopatřením. Na počátku totiž prý bylo sousloví „córes jórkes cajt“, což v jidiš znamená „čas žalu a pokání“, které se až příliš v tehdejší berlínské němčině pozdního 18. století zvukově podobalo právě „Sauergurkenzeitu“, času kyselých okurek…
V médiích, dlouho šlo pouze o noviny a časopisy, se během okurkové sezóny hojně zvyšovala frekvence zpráv senzačních i vymyšlených. Za první republiky to u nás byla nejčastěji česká učitelka sežraná na Jadranu žralokem. Tu pak na sklonku 20. století nahradily rozsáhlé kruhy polehlého obilí. Byly tak geometricky dokonalé, že prý je nemohl vytvořit nikdo jiný než mimozemšťané. Na Moravě pak byla v oněch časech oblíbená též puma, pobíhající po Jeseníkách. Jelikož tehdy mobily byly poměrně vzácné a navíc sloužily jen k telefonování a posílaní esemesek a nikoli k fotografování a natáčení videa, neexistoval žádný snímek existenci šelmy potvrzující.
O čtvrt století později se ovšem tato fiktivní puma proměnila v cosi jako sebenaplňující se proroctví. Letos v červnu veterináři s policisty uspávali a odchytávali pumu, která v Podkrušnohoří uprchla chovateli ze špatně zabezpečené klece, vše řádně zdokumentováno na videu.
Nekonec však letošní českou okurkovou sezónu nepochybně ovládne jiný fenomén. Je to bitcoinová aféra, která roztřásla i vládu.
Když 31. října 2008 bitcoin uvedl kdosi vystupující pod jménem Satoši Nakamoto (dosud se neví, zda šlo o jednotlivce či skupinu IT specialistů či investorů) sdělením, že právě vzniká na státech nezávislá měna, zajímalo to uprostřed právě startující světové finanční krize jen pár lidí. Bitcoin měl umožňovat přímé elektronické transakce, fakticky fungoval od 3. ledna 2009, hodnotu ale měl mizivou. První zaznamenaná skutečná bitcoinová transakce se odehrála až 22. května 2010, kdy si ajťák Laszlo Hanyecz z Floridy koupil dvě pizzy v hodnotě 25 dolarů a zaplatil za ně 10 tisíc bitcoinů.
Hodnoty jednoho dolaru dosáhl bitcoin o tři roky později. Hanyeczova pizza se tím pádem stala nejdražší pizzou dějin, takže není divu že pro podporovatele kryptoměn je 22. květen celosvětovým svátkem zvaným na její počest Pizza Day.
Ve svých začátcích se bitcoin získával téměř výhradně „těžbou“ pomocí počítačů a podle legendy během prvního roku sám jeho zakladatel (či zakladatelé?) Nakamoto vytěžil/i bitcoinů víc než milión. Když si ho přepočteme na dnešní hodnotu – počátkem letošní okurkové sezónu to bylo 105 tisíc dolarů za jeden –, má Nakamoto dnes majetek 105 miliard dolarů, což ho řadí do první dvacítky nejbohatších Pozemšťanů. A pokud těžil stejným tempem dál, může být dnes klidně být největším boháčem světa on a nikoli Elon Musk– tedy kryptoboháčem, hned v dvojím slova smyslu.
Vraťme se však k české bitcoinové aféře. Způsob, jímž se zdejší politická scéna zapletla do obchodování s bitcoinem, je totiž takovou směsicí nehoráznosti, naivity, pokrytectví i neschopnosti rozumět současnému světu, že nezbývá než si připomenout onen prvotní význam jidiš slov, jež dala okurkové sezóně omylem název: čas žalu a pokání…
Autor: Jaroslav Veis, člen výboru PEN klubu