Sebe samu považuji za ukázkový příklad fanynky vyprodukovaného netflixovou sérií „Drive to Survive“, která odhaluje pozadí závodů F1 způsobem atraktivním nejen pro ty, jež považují vůni benzinu za přitažlivější než Chanel 5. I díky tomu jsou ze 40 % všech diváků F1 ženy od 12 let věku, k čemuž bezesporu přispělo také to, že na zahajovacím gridu nestojí kolem pilotů obnažené krásky s deštníky, ale automechanici. Poněkud machisticky působící prostředí, v němž dříve byly ženy buď v pozici přitažlivého stojanu či reportérek s poněkud přiblblými otázkami (protože automoto svět jen těžko akceptoval ženu s fundovanými dotazy a počítalo se s tím, že atraktivní vzhled unese všechno včetně evidentní odborné plochosti), se tím stalo přístupným nové společenské skupině, čímž se zvýšila hodnota produktu jako takového.
Výsledkem proměny prostředí F1 je, že o pořádání závodu projevilo a projevuje zájem stále více míst, přičemž soutěžní kalendář není nafukovací a schopnost přilákat formulový kolotoč se stala důkazem diplomatické a ekonomické ne/schopnosti. Přičemž ta druhá jmenovaná je asi podstatnější. Aktuálně platí, že ze 24 zastávek jich je sice stále nejvíce v Evropě, nicméně na druhém místě je už Blízký východ, kde jednotlivé královské rodiny soutěží o to, která velká cena bude velkolepější, a ačkoliv klimatické podmínky nutí přesouvat závody do pozdních večerních hodin (protože přes den se jednoduše nedá ani dýchat, natož závodit), majitelům vysílacích práv to nevadí.
Mimo program závodů zůstává Afrika, kde se od roku 1993 neuskutečnil žádný soutěžní víkend, přičemž roste tlak na to, aby s tím, jak končí smlouvy se stávajícími okruhy, došlo k přesunu seriálu právě sem. Není třeba zastírat, že o tom, zda se F1 objeví v Africe či nikoliv, rozhodnou primárně peníze, a to zda země, která by o pořadatelství stála, sežene dost prostředků na to, aby se přesun na nové teritorium vyplatil. Zásadní slovo bude mít bezesporu americká společnost Liberty Media, která vlastní vysílací práva, jež představují podstatný zdroj rozpočtu F1. To, kolik budou mít velcí partneři typu Louis Vuitton, DHL, Qatar Airways či nově Allwyn (českého miliardáře Karla Komárka) chuť zaplatit se odvíjí mj. od toho, kolik diváků a kde bude závody sledovat. A zatímco USA (tři velké ceny) či Blízký východ (pět GP včetně Baku) jsou z hlediska posílení tržního postavení pro globální značky zajímavými lokacemi, Afrika je v tomto ohledu trochu chudou příbuznou, což souvisí především s kupní sílou místního obyvatelstva. Kromě toho však do organizování závodů promlouvají další faktory, jako např. povinnost organizátorů zajistit dostupnou špičkovou zdravotní péči, dobré logistické spojení mezi zázemím a samotnou tratí, vyškolení „maršálové“ zajišťující traťový servis atd. A to všechno, při veškeré dobré vůli, většina afrických zemí nemá.
Největší šanci o zisk GP má Jihoafrická republika, kde se závody F1 v minulosti již v 60.-80. letech 20. století odehrávaly na okruhu v Kyalami, jenž prošel v roce 2016 rozsáhlou rekonstrukcí. Myšlenka na znovuoživení závodní tradice, ukončené v roce 1993, byla odložena jak kvůli covidu, tak také po zkušenosti z MS ve fotbale, které bylo finančně skutečně vyčerpávající a JAR z jeho uspořádání nedokázala vytěžit tolik, kolik si myslela. Opuštěné fotbalové stadiony po celé zemi jsou smutným svědectvím nenaplněné ambice, umocněné navíc zhoršující se ekonomickou situací celé země. Vedle okruhu v Kaylami u Johannesburgu je nejvíce slyšet o zájmu Kapského Města, kde by mohl vzniknout městský okruh, jehož součástí by byl stávající DHL stadion. Nejenže je DHL jedním z významných partnerů celého seriálu, ale také má svou vlastní „soutěž“ v rychlosti pitstopů, takže jejich pořádání na stejnojmenném stadionu by mělo silný marketingový příběh. Navíc scenérie Kapského Města je skutečně dechberoucí, ekonomická síla Západního Kapska nesrovnatelně větší než celé JAR, vynikající nemocnice jsou na dosah a letiště i marina kousek od centra. Dostat tedy celý kolos na jih Afriky např. z Brazílie by bylo logisticky celkem únosné a o návštěvníky by nouze nebyla.
Dalším zájemcem je Maroko, které má výhodu díky vzdálenosti od Evropy, kde probíhá zhruba třetina všech závodů. Nebylo by až tak složité přesunout veškeré vybavení např. ze Španělska o něco dále na jih a divákům nabídnout prostředí severní Afriky, byť závodů v poušti je už díky Blízkému východu dost. Konečně třetí zemí, jež se o pořadatelství uchází, je středoafrická Rwanda. Prezident Kagame dělá všechno proto, aby ukázal, že Rwanda je stabilním moderní a prosperující zemí, ve které si svět doslova podává dveře. Letošní politická situace v sousední DR Kongo, společně s velmi špatným dopravním spojením však nedává moc nadějí, že v zemi, kde před 10 lety proběhla genocida, by se mohla podobná událost uskutečnit.
Osobně věřím, že Velká cena Afriky bude do seriálu zařazena. Nejen proto, že o ní sní sir Lewis Hamilton (ten konečně sní i o osmém titulu mistra světa), ale hlavně kvůli využití obrovského ekonomického potenciálu, který s sebou závody F1 přinášejí. A čím bohatší Afrika bude, tím bude stabilnější a bezpečnější.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
