Pojďme si otevřeně říci, že v českém bydlení je cosi shnilého. Nejlépe lze toto hodnocení ilustrovat na počtu ročních platů, které musí člověk v Česku vynaložit, aby si svůj sen o koupi vlastní nemovitosti (rozuměj nákup standardního bytu o rozloze 70 metrů čtverečních) mohl splnit - a bude muset vynaložit opravdu nemálo. Podle dat společnosti Delloite bude totiž potřebovat celkem 13,3 ročních platů!1
Abychom si vyjasnili, co tento údaj znamená. Pro pořízení si bytu této velikosti by musel budoucí majitel dávat více jak 13 let (a to ještě za předpokladu, že má průměrný příjem!) všechny své vydělané prostředky stranou, tj. toliko pro jeden jediný účel. Takové "nepotřebné" věci jako je strava, ošacení, doprava či hygiena (a co teprve něco tak zbytečného jako jsou koníčky či investice) by musel financovat z jiných zdrojů. No, vyložená brnkačka. O tom, že by třeba rád v téže době měl nebo zakládal rodinu, na jejíž životní potřeby jsou potřeba nepřekvapivě peníze, ani nemluvě.
Stejně špatně jako Češi jsou na tom Slováci (12,7 ročních platů) nebo Izraelci a Maďaři (ti už jsou na tom ale přeci jen lépe - 10,2 ročních platů). Na druhé straně žebříčku stojí státy jako Dánsko (4,7 ročních platů), Norsko (4,8 ročních platů) nebo Itálie (5,3 ročních platů).2
Pokud bychom se nyní podívali na města a nikoli státy, situace je pro nás velmi podobná. Praha je totiž hned druhé nejdražší město po Amsterdamu - 13,5 ročních platů (Amsterdam 15,1). Z tohoto hlediska by každý chtěl žít v Římě nebo Oslu (i když cimrmanolog nejspíše i tak v Českých Budějovicích), v těchto městech totiž postačí 6,9 resp. 7,6 ročních platů.3
Ani pohled na vývoj nájmů nám mnoho úsměvu na tváři nevykouzlí - podle některých údajů rostou nájmy meziročně v řádu desítek procent.4 Nejmarkantnější nárůst lze nyní pozorovat v Olomouckém, Pardubickém a Jihočeském kraji (34 %, 28 % a 25 %). Běžný, šedesát metrů velký byt, se v Praze nyní pronajímá průměrně za 412 korun za metr, tj. za více jak 26 tisíc korun měsíčně. Stejný byt v Brně vyjde nájemníka na necelých 22 tisíc korun měsíčně.5
Není divu, že v Česku setrvale roste zájem o využívání sociální dávky v podobě příspěvku na bydlení, s takovýmito nájmy na něj mohou mít snadno nárok statisíce lidí, kteří na bydlení vydávají více než 30 %, resp. 35 % (speciální úprava pro Prahu) svého příjmu. Výdaje státu na tento typ sociální podpory - pochopitelně a očekávatelně - rostou.6 A jsem přesvědčen, že vzhledem k silnému růstu nájmů se zcela zaostávajícím růstem reálných mezd výdaje porostou i nadále.
Co říci závěrem? Snad jenom to, že bychom neměli chtít žít v zemi, kde panuje taková bytová politika, kdy značná část obyvatel může bydlet v nájmu jenom díky státní finanční injekci.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
2 Viz bod 1.
3 Viz bod 1.
4 Tamtéž.