V Česku se již několik dekád (zejména od dostavby jaderné elektrárny Temelín v roce 2000) intenzivně řeší, jak nastavit český energetický mix tak, aby byl ekonomicky a zároveň ekologicky udržitelný. Debata se vede v tomto základním paradigmatu: odklon od uhelných elektráren v roce 2035 a výstavba nových jaderných bloků. Součástí nového energo-mixu má být výrazněji elektřina z obnovitelných zdrojů a též malých modulárních reaktorů. Primárně u solárních a větrných elektráren se však veřejný diskurz stále vede v podstatě toliko v režimu „zastánci versus odpůrci“, takže koncepční plánování je prozatím v útlumu. Dnes se podrobněji podíváme na větrné elektrárny – jak fungují, co vadí jejich odpůrcům, co (ne)jsou relevantní připomínky a jak se političtí představitelé státu snaží tyto zdroje podporovat.
Pokud chceme fungování větrné elektrárny (dále v textu jen „VTE“) velice zjednodušeně popsat, je její provoz založen na tom, že působením aerodynamických sil (tzn. vanutím větru) na listy rotoru elektrárny převádí větrná turbína umístěná na stožáru elektrárny takto „zachycenou“ energii větru na rotační energii mechanickou, která je následně prostřednictvím generátoru zdrojem elektrické energie. V současné době funguje v České republice více než 220 (konkrétně 227) VTE s instalovaným výkonem 368 MW a roční výrobou 665 GWh, čímž VTE pokrývají pouhé 1 % celkové roční spotřeby elektrické energie. Oproti sousedním státům jde o výrazně nižší pokrytí (např. Polsko – 13 %, Rakousko – 14 %).
V Čechách zaznamenáváme poměrně silný odpor místních proti výstavbě VTE. V roce 2025 proběhlo celkem 18 místních referend s výsledkem 10 ku 8 v neprospěch VTE. Lidé často argumentují zvýšenou hlukovou zátěží, zásahem do krajinného rázu, negativním vlivem na ptactvo a zvěř či dokonce na možnost změny klimatu v místě stojící VTE. Většinu z těchto námitek věda dlouhodobě vyvrací a nedokládá trvale negativní vliv VTE. Stejně tak je běžným argumentem, že Česko není pro VTE geograficky vhodné („tady nefouká dost“), což však výsledky studie Ústavu fyziky a atmosféry vyvracejí.
Česká vláda se snaží VTE (ale též solární elektrárny) podporovat vymezením tzv. akceleračních oblastí (zón), které mají výrazně urychlit a usnadnit výstavbu, k čemuž došlo na konci dubna tohoto roku. Avšak velice záhy se objevily striktní nesouhlasy ze strany dotčených vesnic, které VTE na svém území odmítají. Jak však ukazuje studie potenciálu větrné energie v České republice z roku 2007 (aktualizace v roce 2020), mají VTE v Česku veliký smysl, neboť mohou při optimálním stavu za rok vyrobit více jak 110 000 GWh (oproti současným 665 GWh).
Rozumím obavám místních, nelze je brát na lehkou váhu. Zároveň je však třeba vnímat situaci do budoucna celkově – co se týče zdrojů elektřiny, jejich ekologické stopě a dostupnosti. Druhým dechem dodávám, že kategoricky odmítám vize o Česku jako o zemi toliko s obnovitelnými zdroji elektřiny. Ne, to je idea příliš riskantní. Musí být zachovány stabilní a okamžitě dostupné zdroje jako je jádro, plyn a biomasa. To ale neznamená, že bychom snad měli potenciál VTE v Česku zahodit, to rozhodně ne. Je třeba jej vytrvale rozvíjet a dokázat zužitkovat to, co nám příroda v naší kotlině nabízí.
JUDr. Matěj Novák
