Od ledna roku 2021 nefiguruje v českém daňovém systému tzv. superhrubá mzda (dále v textu také jen „SHM“), kdy došlo po 13 letech fungování k jejímu zrušení. Šlo o výrazný zásah do příjmové stránky státního rozpočtu, kterého se dopustily tehdy vládní ODS spolu s opoziční ANO a SPD. Ekonomové od té doby hovoří o tom, že tento krok vytvořil v českém státním rozpočtu výraznou disbalanci, která se promítá v tzv. strukturálním deficitu (deficit státního rozpočtu očištěný o externí vlivy, tj. deficit „v naprosto normálních ekonomických časech“). Ten se pohybuje v současné době v intervalu 1,75 % až 2,25 % HDP. Co zrušení superhrubé mzdy vlastně znamenalo, co způsobilo a proč to byl nedopracovaný krok?
Superhrubá mzda je, resp. byl, uměle vytvořený daňový konstrukt. Zaměstnanec dostává na svůj účet čistou mzdu jakožto hrubou mzdu po odečtení daně z příjmu a též odvodů na sociálním a zdravotním pojištění. SHM stanovovala jako základ daně (primární částka pro výpočet daně z příjmu) hrubou mzdu a k tomu přičtené oba pojistné odvody. Právě tyto odvody poměrně výrazně zvyšovaly základ daně a tím i výši daně samotné, čímž lidem snižovaly čistou mzdu. Po jejím zrušení se daň pro futuro vypočítává toliko z hrubé mzdy bez odvodů, což znamená menší základ daně z příjmu a tím pádem nižší příjem pro stát z jejího výběru. Je objektivní říct, že za současnou nerovnováhu v našem státním rozpočtu nemůže pouze zrušení SHM. Vedle toho došlo ještě například ke zvýšení základní roční slevy na poplatníka o 3 tisíce korun v roce 2021 a o další tři tisíce v roce 2022.
Zásadním důsledkem zrušení SHM jsou výpadky příjmu státního rozpočtu – dle nedávno publikované studie CERGE EI v roce 2021 šlo o pokles o 1,38 % HDP, což odpovídá přibližně 87 mld. Kč, pro rok 2022 byl výpadek daňového výběru ve státním rozpočtu odhadován na 1,40 % HDP, tj. cca 99 mld. Kč. Nejedná se však o problém hlavní – tím je trvalost této změny. Výpadky v příjmu jednoduše nemohou (nedojde-li k znovuzavedení SHM) zmizet, budou tu s námi rok, co rok. Každý další státní rozpočet bude o cca 100 mld. korun „chudší“, konkrétně rok 2026 o 122 mld. (výpadek 117 mld. + 5 mld. za vyšší obsluhu státního dluhu). Studie hezky ilustruje, co ztracených 122 mld. korun představuje – tak např. trojnásobek výdajů státního rozpočtu na vědu, výzkum a inovace na rok 2026; pouhá 1/4 by stačila na zvýšení relativních platů učitelů z nynějších 108 % průměrné mzdy na průměr zemí EU, tedy na 130 %; 2/3 by pokryly výdaje Státního fondu dopravní infrastruktury na rozvoj a údržbu celé silniční a dálniční sítě v Česku v letošním roce a navýšení výdajů kapitoly Ministerstva obrany o 122 mld. Kč by zvýšilo jejich podíl na HDP z 2 % na 3,4 %.
I přes vše výše řečené nelze vynést kategorický soud o tom, že zrušení SHM je špatný záměr. Zrušení SHM samo o sobě chybou není, je však třeba k „a“ dodat i to „b“. Když ponížím příjmy státního rozpočtu o 100 mld. Kč ročně, musím tomu uzpůsobit i stranu výdajovou. To se však od ledna 2021 nestalo, čímž vznikl problém, o kterém je tento článek. V takovém případě už kategorický závěr, že zrušení SHM v této podobě chybou bylo, učinit lze a jedná se chybu drahou, se kterou se budeme potýkat ještě dlouhou dobu. Přitom jde vlastně o kupecké počty „dostanu / dám“…
JUDr. Matěj Novák
.jpg.small.jpg)
_1.jpg.small.jpg)
