Ve dnech 9. a 10. října proběhnou letos v pravidelném čtyřletém intervalu volby do zastupitelstev obcí. Jedná se o volby politology často označované jako „volby druhého řádu“, neboť se těší (až na výjimky velkých měst – typicky Praha, Brno) znatelně menšímu zájmu voličů než například volby sněmovní nebo prezidentské. Přitom právě složení vedení obcí – tj. měst a vesnic – významně ovlivňuje kvalitu života daného voliče často mnohem více než složení vedení státu. Pro vysvětlení nízkého zájmu voličů se nabízí jednoduchý argument, který je však pro otázku politiky klíčový – komunálním volbám v Česku značně chybí soutěživost. V jakém smyslu?
O mandát zastupitele se letos uchází přes 190 tisíc občanů. Většina z nich – téměř 128 tisíc – jsou nezávislí kandidáti. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že osob toužících po participaci na rozhodování o směřování jejich domoviny je vlastně mnoho. Jenže zdání klame, problémem totiž není (s nadsázkou řečeno) nízký počet kandidátů, ale vysoký počet obcí. Oněch téměř 200 tisíc osob na kandidátních listinách není zdaleka rovnoměrně rozloženo napříč republikou – tak např. v hlavním městě jich kandiduje 1 060 do 65členného zastupitelstva (jedná se o volby do „velkého zastupitelstva“, které následně volí radu města a primátora). Takovéto volby jsou pak vysoce soutěživé – na jedno křeslo připadá přes 16 kandidátů. Jenže tuto podobu zdaleka nebudou mít volby po celé republice. V celkem 1 842 obcích jsou volby paradoxně rozhodnuté již nyní, neboť voliči budou mít k dispozici pouze 1 kandidátní listinu („kandidátka“), a tedy i nulový výběr. Kandidátní listina sice může podle zákona obsahovat i více kandidátů, než kolik se rozděluje zastupitelských křesel, a voliči tedy mohou vybírat z vícero kandidátů, nicméně pouze v rámci jedné konkrétní kandidátky. Zároveň je naprosto běžné, že kandidátka obsahuje právě tolik kandidátů, kolik je křesel. V takovém případě je vůle voliče zcela bez významu, neboť nemá možnost jakkoli podobu vedení obce ovlivnit.
Analýza ukazuje, že obce můžeme dle soutěživosti klasifikovat do těchto kategorií: nesoutěživé (1 076 obcí), málo soutěživé (1 833 obcí), soutěživé (3 447 obcí), velmi soutěživé (33 obcí) a extrémně soutěživé (2 obce). Ve třech obcích se volby neuskuteční, neboť ve stanovené lhůtě nebyla podána žádná kandidátní listina, příp. šlo o kandidátku s méně než 5 kandidáty, v dalších osmnácti kandiduje méně lidí, než kolik mandátů se vůbec rozděluje. Z uvedeného plyne, že v přibližně 2 900 obcích už jsou volby rozhodnuté – buď je zde jenom jedna kandidátka nebo sice dvě, ale každá obsahuje málo kandidátů, což znamená, že v téměř 47 % všech obcí v Česku lze pozorovat významný demokratický deficit na té nejnižší úrovní politického vedení země.
Co z výše uvedeného plyne? Stručným závěrem musí být, že Česko je co do obcí přebujelé. A to do takové míry, že si obce nedokáží z řad svých občanů sehnat alespoň 10 zájemců o vedení, aby měli jejich občané alespoň nějakou (byť i tak velmi omezenou) možnost volby. Některé dokonce neseženou ani zákonem minimálních 5 kandidátů. Demokracie tak v těchto obcích prakticky neexistuje a standardem je vláda stále stejných lidí po několikero volebních období.
Tato situace je myslím dalším relevantním argumentem pro mnou dlouhodobě navrhované snížení počtu obcí v České republice, jejich koncentrace a zefektivnění řízení v rámci většího celku.
JUDr. Matěj Novák
