Ostrovní Mauricius si často s Afrikou ani nespojujeme a spíše ho vnímáme jako pozemský ráj kdesi uprostřed Indického oceánu, kam můžeme zamířit na dovolenou, která nebude mít pachuť toho, co si s Afrikou tradičně spojujeme. V zásadě to je pravda, protože domov legendárního Modrého Mauricia sice nabízí na první pohled celkem únosnou porci exotiky, jež se návštěvníkovi nepřestane zajídat s prvním výpadkem elektřiny. Mauricius však nabízí mnohem víc než skvělý golfový green, potápění a výšlapy na majestátní Le Morne. Díky své politické a ekonomické stabilitě, jedinečné poloze a finanční transparentnosti nabízí skvělé investiční podmínky, jimiž může konkurovat i mnohem exponovanější Dubaji, jež po začátku íránské války oprávněně ztrácí na svém lesku.
Poloha v západní části Indického oceánu předurčila malý ostrov k tomu, aby se z něj stala významná obchodní stanice, jejíž obyvatelstvo vytvořili až Evropané, kteří jej začali využívat coby námořní zastávku při cestách do Asie. Prvními byli Holanďané, kteří na ostrov přivedli nejen stálé obyvatele, ale taky nejrůznější zvířata, která brzy vyhubila jeden ze symbolů ostrova – proslulého nelétavého ptáka doda. Blboun nejapný příchod Evropanů nepřežil, protože kromě psů, koček, krys a prasat si na jeho mase pochutnávali také námořníci, nicméně zůstal v paměti místních obyvatel, kteří o sobě začali postupně smýšlet jako o Mauricijcích. Počátkem 18. století nahradili Holanďany Francouzi, kteří na ostrov začali přivážet africké dělníky z Madagaskaru a dali vzniknout dnešnímu hlavnímu městu Port Louis. S napoleonskými válkami byl francouzský vliv vystřídán britským, jehož symptomatickým rysem byl příchod obrovského množství Indů, kteří nahradili africké otroky. Zákaz otroctví prosazený Británií v roce 1835 vyvolal poptávku po levné pracovní síle, které bylo dostatek v relativně nedaleké britské Indii, čímž se zásadním způsobem změnila demografie ostrova. Vznikl tak jeden z největších migračních experimentů, kdy původní otroci byli nahrazeni smluvními dělníky, kterých na ostrov přišlo kolem půl milionu. Doslova pestrobarevné složení populace je k vidění na vlastní oči kdekoliv na ostrově, takže během chvíle můžete zajít do hinduistického svatyně, jež stojí vedle mešity, protestantského kostela, který je na dohled od buddhistického chrámu, a v blízké vzdálenosti křičí čínské nápisy lákající k návštěvě místního „China Town“. Anglicko-francouzský jazykový mix, notně podpořený místní kreolštinou, slyšíte na každém rohu a nakoupit si můžete v obrovském Carrefouru, který Francouzi provozují všude, kde jen náznakem cítí možnost udržení svého vlivu. Svatým grálem konzumu je místní pobočka McDonald’s, protože Mauricius je jedním ze čtyř vyvolených afrických států, kde tento řetězec provozuje svou síť.
Ačkoliv v minulosti bylo hospodářství závislé na produkci cukru, podařilo se během posledních dekád zemědělskou ekonomiku diverzifikovat. Obrovský vliv hraje turismus (podíl na HPD asi 20 %) a také stále významnější finanční sektor, který se na HDP podílí asi 14 %. V březnu 2026 získal Mauricius od Mezinárodního měnového fondu (MMF) prestižní hodnocení SDDS Plus jako teprve 32. země světa a vůbec první v Africe, které stvrdilo pečlivě budovanou strategii místní vlády usilující vůči okolnímu světu o maximální finanční transparentnost. Zatímco většina afrických zemí má větší či menší touhu svá ekonomická data falšovat a statistiku považuje za nástroj, jak vykázat to, co je potřeba, Mauricius jde dlouhodobě opačnou cestou a otevřeně informuje o stavu svých veřejných financí, bankovním i nebankovním sektoru či devizových rezervách. A to všechno skrze přehlednou metodiku, o které si třeba v Nigérii, kde se pouhou změnou přepočtu zvýšilo HDP roku 2019 o neuvěřitelných 40 %, mohou nechat jen zdát. Velkou výhodou Mauricia je absence jakéhokoliv přírodního bohatství v podobě ropy, zemního plynu, zlata, diamantů či čehokoliv, co by šlo těžit a snadno vyvážet. Politické elity tak nikdy nebyly v pokušení nic nedělat a jen držet prsty na nekonečném bohatství, o něž se nijak nepřičinily. Paradoxně tak vidíme, že musí-li vláda sama zařídit prosperitu, má k tomu větší motivaci, než když jí prostředky přicházejí jen tak bez jakékoliv nutné aktivity.
Ruku v ruce s finanční transparentností jde také politická a ekonomická stabilita, která Mauricius jednoznačně odlišuje od „domovského“ kontinentu. Zatímco u řady zemí Afriky nemá smysl ani počet převratů v novodobé historii počítat (např. Burundi 11, Burkina Faso od převratu v roce 2022 k dnešnímu dni další dva pokusy), Mauricius od roku 1968, kdy získal nezávislost, nikdy žádný vojenský puč neprodělal a veškeré střídání u moci probíhá klasickým způsobem skrze výsledky parlamentních voleb. V africkém kontextu není pokojná výměna ve vedení státu po prohraných volbách ani zdaleka běžná, a to navzdory politickým krizím, jež ostrov zasáhly. Jedna z největších proběhla v 70. letech 20. století, kdy odbory podpořily rozsáhlé stávky, na které vláda odpověděla rozsáhlým zatýkáním a vyhlášením výjimečného stavu, kvůli kterému byly posunuty i parlamentní volby. Ačkoliv posunutí termínu voleb je v našich podmínkách nepředstavitelné, v Africe se tak děje zcela běžně a velmi často s argumentem, že v zemi nepanují vhodné podmínky, jež by hladký průběh voleb umožňovaly. V překladu to znamená, že hrozí, že se k moci dostane opozice, čemuž vláda brání tím, že volby odsune na neurčito. Na Mauriciu se však volby, byť odložené, uskutečnily a postupně došlo ke standardní mocenské výměně bez toho, aniž by ulice ovládla armáda. Schopnost, a především ochota politických stran zvládnout situaci bez použití síly i v době, kdy se instituce teprve etablovaly, vytvořila základ politické stability, která je v regionu mimořádná.
Skloňování Mauricia coby alternativy za Dubaj není novinkou, jež by se vyjevila „z ničeho“ poté, co se ukázala geografická realita a blízkost dlouhodobě problematického Íránu a rádoby nedotknutelných Spojených arabských emirátů. Mauricius budující finanční infrastrukturu už mnoho let a těží z faktu, že ostrov funguje jako prostředník mezi Afrikou, Blízkým východem a Asií se všemi benefity, které k tomu patří. Bezpečnostní rizika, kterým Mauricius čelí, jsou v zásadě dvojí: první souvisí s námořní bezpečností a pirátskými útoky, k nimž tu a tam dochází a lze jim čelit jen lepší ochranou plavidel. Námořní pirátství není romantizující obdobou „Pirátů z Karibiku“, nýbrž reálným problémem ovlivňujícím globální ekonomiku více, než si my jako vnitrozemci umíme představit.
Druhým úskalím je fakt, že pod suverenitu Mauricia spadají také Čagoské ostrovy s americkou vojenskou základnou na ostrově Diego García. Jeden z prvních íránských útoků krátce po vypuknutí války směřoval právě do nitra Indického oceánu a zafungoval jako varování všem, kteří měli pocit, že íránské rakety mohou dopadnout maximálně kamsi do saúdskoarabské pouště.
Mauricius má rozhodně potenciál být zajímavou investiční příležitostí pro všechny ty, kteří hledají lukrativní nemovitost v přiměřeně exotickém prostředí, s příjemným klimatem a dostatečnou jistotou, že vaše peníze nevyletí doslova oknem.
Linda Piknerová, linda.piknerova@gmail.com, @afrikabezfiltru, www.afrikabezfiltru.cz
