V momentě, kdy píši tyto řádky, stoupají teploty venku k čtyřiceti stupňům Celsia, na některých místech dokonce přes tuto hodnotu. Teploty dříve bez nadsázky extrémní se dnes mnohem více normalizují, než aby zůstávaly výjimkou. Ti, kteří i dnes popírají vliv člověka na změnu klimatu, jsou nemoudří. Ti, kteří popírají změnu klimatu samotnou, jsou, omlouvám se, hlupáci ignorující dění ve světě kolem sebe. Naštěstí drtivá většina obyvatel naší země změnu klimatu vnímá, protože ji pociťuje sama na vlastní kůži (v dnešních dnech doslova). Přijala-li majorita Čechů změnu klimatu jako právě probíhající realitu, proč se kolem toho u nás děje tak málo?
Na začátku si vyjasněme pole, na kterém se tento článek pohybuje. Nemám ambici zde řešit, zda a jaké opatření směřující ke snížení emisí oxidu uhličitého bychom měli přijmout a realizovat. Ano, lze přisvědčit názoru, že i kdyby se Evropa stala uhlíkově neutrální, naši planetu to nezachrání, pokud se ke stejnému úsilí nepřipojí zbytek vyspělého světa (zejm. Spojené státy americké a Čína). Takže dobře, pojďme vzít za reálnou situaci, že bychom rezignovali na naše klimatické cíle. Třeba nás kondice naší planety nezajímá a je nám jedno, jak bude modrá Země vypadat za padesát nebo sto let. Neumím si však představit, že by těmto lidem bylo jedno i to, že je jim ve městě nesnesitelné horko, že se nemají kde zchladit, kde se napít, kde si odpočinout ve stínu. Že by jim bylo jedno, že se nemohou v noci vyspat nebo to, že kvůli horku se zavírají školy či je rušena městská hromadná doprava? Nemusíte na klimatickou změnu věřit, ale sami jistě vidíte, že zimy jsou teplejší, sněhu je čím dál méně, vlny veder jsou frekventovanější a delší nebo že srážky padají často ve formě přívalových dešťů během bouřek a „trávníkového“ deště si moc neužijeme. A reakce na tyto projevy počasí musí být přeci přáním nás všech.
Jak je tedy možné, že dnes – v roce 2026, stále mají některá města stejnou kanalizaci pro dešťovou a splaškovou vodu? Těch milionů hektolitrů vody, které přijdou vniveč a které by se jinak mohly zužitkovat například na zalévání veřejné zeleně. Jak je tedy možné, že města tak málo investují do rozšiřování ploch parků a stromořadí? Každý přeci známe ten pocit chladu, který poskytuje vzrostlý strom, i když stojí uprostřed rozpálené dlažby. Jak je tedy možné, že se dnes mnohem razantněji netlačí na recyklaci? Proč se na sběrné dvory vyhazují tuny „odpadu“, který by mohl být znovu použit? Jak je tedy možné, že se více záměrně neochlazují města? Proč nevznikají fontány a pítka pitné vody, které mohou zachránit život ohroženým skupinám? Proč v krajině mnohem více nevznikají přirozené vodní oázy a remízky? Vodní režim je pro krajinu zásadní, aby přežila a prosperovala. Kde je podpora klimatizačních systémů bytových domů? O alespoň průměrné podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny a elektromobility nemluvě.
Je na čase si uvědomit, že klima se mění, mění se rychle, ač na jeho změnu věříme, nebo ne. Pokud nechceme zachránit planetu, měli bychom chtít zachránit alespoň sami sebe. Pro každý druh je zásadní jeho schopnost adaptace na změnu. To, že párkrát během supertropického dne projede městem cisterna kropící ulice pitnou vodou, která se vypaří ještě dříve, než vůbec dopadne na zem, nás skutečně nezachrání.
JUDr. Matěj Novák
