Daňová soustava každé země je páteří jejího ekonomického fungování z rozpočtového prizmatu, neboť státy nemají jiné příjmy (pomineme-li obdobná plnění jako má Česká republika jakožto členský stát Evropské unie), než jsou právě daně a platby podobného charakteru (např. cla a pojistné). Nastavení daňové soustavy, tzn. co a jakou mírou se daní, je proto naprosto zásadní z hlediska dlouhodobého prosperování dané země. Pojďme se podívat na českou daňovou soustavu a její bolavá místa.
Česká daňová soustava (odborně definována jako souhrn všech daní, které stát vybírá za účelem financování veřejných výdajů a zajištění fungování státního rozpočtu)[1] je již po dlouhá léta pod palbou kritiky pro její strukturu a nerovnoměrné zatížení jednotlivých příjmů a aktiv fyzických a právnických osob. Z hlediska mezinárodního srovnání se totiž ubíráme jiným směrem než většina vyspělých zemí – výrazně daníme práci (tzv. daň z příjmů právnických osob a fyzických osob) a naopak poměrně málo daníme majetek, a to zejména majetek nemovitý (tzv. daň z pozemků a nemovitých věcí ve smyslu staveb).[2]
Co do zdanění práce je Česká republika sice lehounce pod průměrem Evropské unie (který činí 37 %), když podle tzv. implicitní daňové sazby (ITR), která udává vážený průměr zatížení příjmů ze zaměstnání daněmi a pojistnými odvody v celé populaci, činí 35,7 %, avšak je vyšší než v sousedních srovnatelných státech (Polsko 32,5 % či Maďarsko 35,3 %). Zásadním problémem jsou pak zejména nízkopříjmoví zaměstnanci, u nichž ITR dosahuje až 41 % (!), což již představuje opravdu zásadní zásah do peněženek těchto zaměstnanců.
Naopak zdanění majetku je v České republice více než přívětivé a dlouhodobě se zde objevují návrhy na jeho zvýšení, resp. změnu struktury – např. zrušení degrese, která u daní z nemovitých věcí u nás funguje. Nemovité věci jsou málo mobilní (narozdíl od výše zmíněných pracovníků), což omezuje možnost daňových úniků. Stejně tak zdanění spotřeby je v Česku neefektivně nastaveno a doporučení je celá řada – změna v danění pohonných hmot či neřestí (zejm. uvalení spotřební daně na tiché víno, které se stalo symbolem daňových výjimek).
Co z uvedeného plyne? Vysoké zdanění práce žene pracovníky do šedé zóny práce na černo či jakožto osoby samostatně výdělečně činné, čímž stát přichází nejenom o daň z příjmu, ale rovněž i o platby pojistného. Z daně z nemovitých věcí profitují zejména vysokopříjmové domácnosti, což pokřivení celkového nastavení daňové struktury ještě více zvýrazňuje. Přístup k danění spotřeby je v Česku celkově velmi chaotický, plný nejrůznějších zákonných výjimek, které jsou doslova rájem pro různé daňové optimalizace a daňové úniky.
Je třeba začít vést vážnou odbornou debatu napříč společností o tom, jak naší daňovou soustavu reformovat a jak ji přiblížit potřebám dnešní ekonomiky, tj. tak, aby měl stát dostatek prostředků pro poskytování služeb, které od něj jeho občané jakožto daňoví poplatníci očekávají.
.jpg.small.jpg)
