Mzda, plat, příjem, výdělek. Různá pojmenování pro nedílnou součást našeho (ekonomického) života. Od výše těchto částek se odvíjí naše životní úroveň, tj. jde o ukazatele toho, jestli se máme – jako jednotlivci, ale rovněž jako větší sociální celky (partneři, rodina, zaměstnanci, obyvatelstvo města, kraje nebo celé země) – dobře nebo špatně. Přesto, že jde o zcela zásadní a základní mikroekonomický ukazatel, tak se ve veřejném mediálním prostoru neustále zaměňují pojmy či se tyto manipulativně vykládají. Pojďme do toho vnést trochu světla.
Začneme tím nejjednodušším – plat versus mzda. Rozdíl tkví v sektoru, ve kterém je zaměstnán příjemce. Plat pobírají státní zaměstnanci – veřejný sektor – a jeho výše se odvíjí od zařazení v rámci platové tabulky (tzn. co do platové třídy a platového stupně). Mzdu naopak pobírají zaměstnanci soukromého sektoru, jejichž zaměstnavatel je subjekt odlišný od státu, tzn. jednotlivé tuzemské a zahraniční firmy. Mzda dále může být úkolová, časová a podílová.
Následuje hrubý a čistý příjem. Velice lapidárně řečeno čistý příjem je ta částka, která přistane zaměstnanci na jeho účtu v den splatnosti každý kalendářní měsíc. Naopak hrubý příjem jsou částky, které jsou uvedeny v nabídkách pracovních pozic a také v platových tabulkách (viz výše). Pokud se tedy hlásím na pozici s nabídnutým ohodnocením 35 tisíc korun, vždy se jedná o hrubý příjem a mne na účtu přistane méně, neboť z této částky bude sražena daň a odvedeny platby na sociálním a zdravotním pojištění.
Větší zmatení pak přichází u pojmů průměrná mzda, medián a modus. Průměrná mzda představuje součet všech typů pracovních příjmů (tj. základní mzdy a platy, ale také příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, rovněž prémie, odměny a jiné složky mzdy nebo platu), které byly ve sledovaném období zaměstnancům vyplaceny, kdy toto číslo je následně rozpočítáno na jednoho zaměstnance za měsíc. Problémem tohoto konstruktu je jeho extrémní zkreslení. Proto je férovější uvádět medián – střed mezd všech zaměstnanců. Medián znamená, že přesně polovina zaměstnanců má mzdu nižší než medián a polovina zaměstnanců vyšší. Medián je z matematické logiky vždy nižší než průměr a dává nám tak realističtější pohled na mzdy a platy. Modus je nejčetnější (nejčastěji se vyskytující) hodnota v souboru. Modus nám tedy ukazuje, jaká mzda je v hospodářství nejběžnější a pobírá ji nejvíce zaměstnanců.
Obecně platí, že na průměrnou mzdu nedosáhnou 2/3 zaměstnanců, což z výše průměrné mzdy dělá namísto statisticky relevantního údaje spíše nástroj pro politické chvástání. Lehko pak dojde u veřejnosti k matení pojmů, když se politik chlubí tím, že za jeho vlády se průměrná mzda zvýšila o iks tisíc korun. Když dva berou 20 tisíc korun a jeden 200 tisíc, tak to vypadá, že se v dané zemi žije opravdu slušně, když má dle průměru každý 80 tisíc korun…
Do celé problematiky pak promlouvají instituty jako je minimální a zaručená mzda, které celou oblast odměňování ještě více znepřehledňují. O těchto nástrojích a dalším fenoménu matení pojmů s dojmy v podobě nominálního a reálného růstu mezd v pokračování.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
_(2).jpg.small.jpg)
.JPG.small.jpg)
