V minulém článku jsem se zabýval teorií a vyjasnění pletení některých pojmů s dojmy ohledně platů a mezd. Nabízím nyní druhou část, kdy tématem je minimální a zaručená mzda spolu s nekorektním operováním ohledně nominálního růstu platů a mezd.
Oblast mezd a platů v České republice je významně ovlivňována dvěma instituty – minimální a (zejména) zaručenou mzdou. Minimální mzda je definována jako nejnižší přípustná výše odměny za práci zaměstnance nehledě na typ pracovního poměru a nelze ji (legálně) podkročit. Zaručená mzda pak představuje nejnižší stanovený plat za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, avšak pouze ve veřejném sektoru. Výše zaručené mzda je odstupňována do čtyř kategorií. Problémem obojího v rámci platových tabulek je, že výše příjmu stanovená konkrétní třídou a stupněm je někdy POD minimální či zaručenou mzdou a zaměstnancům jsou tak jejich příjmy dorovnávány právě do výše minimální či zaručené mzdy tzv. doplatky. Na první pohled toto „přilepšení“ se však jeví mnohem méně pozitivněji za situace zvláštních příplatků a osobního ohodnocení, neboť tyto jsou pak umazávány právě doplatky, čímž se zcela vytrácí motivační složka.
Dalším nešvarem je, že se velmi často od politiků dozvídáme různá čísla ohledně platů a mezd, ale téměř vždy se během brífinku dozvíme, že (případně) dojde ke zvýšení mezd o iks procent. A v ten moment je třeba zpozornět, protože politik se sdělováním pouze této informace dopouští sice ne přímo lhaní, ale přinejmenším mystifikace ve smyslu říkání pouze části pravdy, neboť „když se řekne A, mělo by se říct i B“. Informace o tom, o kolik se zaměstnanci v čase budoucím zvedne plat je sice sdělení pravdivé, nikoli však dostačující a kompletní. Při řečené částce politik zaměstnanci sděluje toliko nominální zvýšení mezd, tj. o kolik se mzda či plat skutečně (číselně) zvedne. Aby však bylo politikovo prohlášení korektní, musel by doplnit, jaká byla za sledované období míra inflace a toto číslo od nominálního zvýšení odečíst. Teprve tehdy se dozvíme, jak nám naše mzdy či platy reálně stoupnou. A to je ta zásadní a skutečně relevantní informace. Hlásí-li politik nominální zvýšení mezd o 10 %, avšak od posledního zvýšení byla kumulovaná (zjednodušeně řečeno sečtená) inflace ve výši 8 %, pak se naše příjmová situace pro futuro zlepší ne o 10 %, ale toliko o 2 % (nominální zvýšení [10 %] mínus kumulovaná inflace [8 %] rovná se + 2 %). Pokud politik hlásí zvýšení o 10 %, ale míra inflace dosáhla například 30 %, což je realita České republiky za poslední půl dekády, pak se naše životní úroveň reálně snížila o 20 % (nominální zvýšení [10 %] mínus kumulovaná inflace [30 %] rovná se – 20 %). Z tohoto úhlu pohledu nám politik sice řekl pravdu, nikoli však celou a v podstatě nás tak trochu opíjí rohlíkem. Proto bychom jako voliči měli vždy vyžadovat sdělení ne pouze výše nominálního zvýšení, ale též doplnění míry inflace. Politik logicky nemůže sdělovat konkrétní čísla reálných pohybů mezd, ale hodnoty inflace zná velice dobře a měli bychom být vždy důslední v požadavku, aby s námi političtí činitelé jednali ohledně našich výdělků nikoli manipulativně.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
_(2).jpg.small.jpg)
