Stříbrná tsunami řítící se na Česko – začneme konečně konat?

Stříbrnou tsunami, která nadepisuje dnešní článek, se míní fakt, že v České republice dojde během doslova pár let k prudkému nárůstu osob ve vysokém věku, kteří budou potřebovat péči.[1] A to péči „běžnou“, poskytovanou ve standardních domovech pro seniory, ale někteří také péči „speciální“, poskytovanou toliko ve specializovaných zařízeních typu Alzheimer-centrum. Konkrétně přibližně do 10 let se zdvojnásobí počet osob starších 85 let a ve stejném horizontu přibude zhruba 300 tisíc lidí, kteří budou vyžadovat nějakou formu podpory či péče.[2]

Česko je však na tento masivní nápor nepřipraveno ve vícero směrech – nejsou prostory, nejsou pracovní kapacity a není zajištěno stabilní financování.

Na stole jsou predikce, že do roku 2050 bude potřeba kapacity sociálních služeb pro seniory více než zdvojnásobit.[3] Vezmeme-li do úvahy, jak zdlouhavé a komplikované je v Česku stále stavební řízení (a vzhledem k výsledkům místních referend není důvod si myslet, že výstavba bude do budoucna rychlejší, spíše naopak[4]), je na místě důvodná obava, že kapacity nebudou zdaleka dostačující.

Ještě větším oříškem pro zřizovatele však bude sehnat dostatek kvalifikovaného personálu, neboť o sociální pracovníky (a zdravotníky) je nouze již nyní, neboť je jich málo a žádný nával na volná pracovní místa rozhodně nelze očekávat, neb jde o práci opravdu fyzicky a psychicky náročnou a ke všemu ještě velmi špatně placenou.

Třetím problémem budou finance, protože takto rychle stárnoucí populace bude vyžadovat více odborné péče – sociální a zdravotní. Tlak tak dolehne na oba systémy zároveň. Dnešní stanovené stropy na platby, které klienti za služby maximálně hradí, začnou být brzy neúnosné. A jelikož nemáme v Česku žádný systém pojištění, který by skrze soukromé prostředky mohl systém finančně stabilizovat, bude nejspíše nutná intervence státu.

Otázky na závěr jsou spíše provokativní a mají za úkol rozproudit debatu – budeme staré a nemocné lidi nechávat zemřít doma o samotě a bez péče? Budeme de facto nutit potomky, aby zanechali svých profesí a zajišťovali péči oni? Budeme výrazně zvyšovat daně pracujícím, abychom ufinancovali sociální systém v zemi?

Otázek mnoho, odpovědí a akce málo. Bohužel tak nějak už standardní situace v naší zemi.