V mediálním prostoru se objevila informace, že vláda plánuje úpravy poplatků ve vodním hospodářství. První návrh se týká zvýšení poplatku za odběr podzemní vody – tzv. vodné. Ten se odvíjí od počtu kubíků vody, které poplatník „vytáhne“ ze své studny nebo z vrtu. Dnešní sazba 2 Kč za kubík pro zásobování obyvatel, resp. 3 Kč pro ostatní odběr, má být nově v obou případech 7 Kč. Druhý návrh se týká zrušení zákonného osvobození od plateb stočného za dešťovou vodu, nově by se tato platební povinnost týkala vlastníků rodinných i bytových domů, pokud se u nich srážková voda ze střech a zpevněných ploch odvádí do veřejné kanalizace. Je cílem těchto úprav spíše naplnění státní kasy nebo proklamovaná ochrana životního prostředí?
Co se týče zvýšení poplatku za množství odebrané podzemní vody ze studní či vrtů (vodné = platba za dodávku pitné vody do domácnosti), má tento návrh – co do samotného zvýšení (které činí v prvním případě 250 %, ve druhém cca 133 %) – částečnou podporu i ze strany sněmovní opozice. Předkladatelé mimo jiné jako důvod pro přijetí této změny uvádí sbližování ceny vody z povrchových a podzemních zdrojů.
Ohledně zrušení osvobození ze zákona ve vztahu k poplatku za vypouštění odpadní vody (stočné = platba za odvádění a čištění odpadní vody v kanalizaci, přičemž tvoří přibližně polovinu celkové platby) přišla ze strany opozice ostrá kritika tohoto návrhu z důvodu změny příjemce těchto plateb, kterým má být namísto krajů nově stát. Příslušné gesční ministerstvo argumentuje podporou zadržování a využívání srážkové vody, snížením zatížení kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod, omezením znečišťování vodních toků při intenzivních srážkách a spravedlivějším rozdělením nákladů na odvádění srážkových vod mezi odběrateli.
Ministerstva zemědělství a životního prostředí, pod něž spadá celá agenda vodního hospodářství, se snaží navrhované změny vykreslit primárně jako opatření ke zvýšení kvality českých řek, resp. vodních zdrojů a životního prostředí celkově. Je však nabíledni, že hlavní motivací je zvýšení příjmů státního rozpočtu, který se potýká s obrovskými deficity. I toto je samozřejmě legitimní cíl vlády, neboť je to ona, kdo za fiskální stav republiky nese výlučnou odpovědnost. V tomto směru je kritika nepřiléhavá. Mnohem racionálnější je ale kritika toho, u koho chce vláda poplatky změnit – tj. u majitelů rodinných a bytových domů. Proč se vláda raději nezaměří více na různé průmyslové areály, nákupní centra či rozsáhlé halové komplexy? Tyto stavby o velikosti často několika hektarů mají zpravidla do značné míry zpevněné plochy vybetonované a celkový srážkový spad z nich míří přímo do kanalizace.
Je zcela v pořádku, že vláda nechce, aby bylo plýtváno dešťovou (tj. čistou a bez větších problémů pitnou) vodou. Ta se v posledních dekádách ukazuje jako nedostatkové, a tím pádem do budoucna i mnohem dražší, zboží. Je též v pořádku, jde-li cestou tzv. negativní finanční motivace, protože ta pozitivní dnes – bohužel – už nemá zdaleka takový efekt. Co již v pořádku není, je jíti cestou toho nejmenšího odporu, tj. zatěžovat české občany – fyzické osoby rezidenty namísto zahraničních právnických osob, jejichž činnost poškozuje naši krajinu.
JUDr. Matěj Novák
