Pay gap v České republice – bolavé a drahé místo českého pracovního trhu

Příčiny tohoto sociálního fenoménu jsou různé, mezi nejčastějšími jsou uváděny tyto: neplacená práce (ženy věnují značnou část svého času domácnosti a potomkům, tzn. mají méně času pro placenou práci), ženy násobně častěji než muži přerušují kariéru kvůli narození dítěte (byť je paradoxně mezi ženami více vysokoškoláků než mezi muži a často tak přerušují „lukrativnější“ kariéru), větší zastoupení žen na hůře placených pozicích (typicky sociální služby, školství, zdravotnictví nebo administrativa) a nízký počet žen na velmi dobře placených manažerských pozicích.[1]

Za zcela zásadní je pak třeba považovat celkové nastavení společnosti ohledně očekávání od „správného“ života mužů a žen. Klasickým projevem tohoto paradigmatu je velmi časté očekávání zaměstnavatelů, že žena v krátkém horizontu odejde na mateřskou a posléze rodičovskou dovolenou, pročež je pro zaměstnavatele „méně výhodné“ jí nabídnout vyšší pozici v rámci firemní hierarchie. Někdy je tento latentní předpoklad (otázky na toto téma při pohovoru jsou totiž právně nepřípustné) důvodem rovnou ženu ani pro jistotu nepřijmout do pracovního poměru.[2]

Z hlediska čísel na tom Česká republika není vůbec dobře. Velikost pay gapu je u nás odhadována na 18 %, tzn. že ženy berou průměrně o 18 % méně než muži na srovnávaných pozicích. Pro představu unijní průměr je přitom výrazně nižší – 12 % a hůře jsou na tom ženy pouze v Litvě. Naopak v Belgii je pay gap pouhých 0,7 % a v Lucembursku dokonce ženy berou o 0,9 % více než muži. Pro Česko navíc ze statistik vyplývá, že pay gap roste s věkem: v kategorii 25-34 let činí 13 %, ale v kategorii 35-44 let už 21,1 %, u starších osob se zase snižuje – 13 % v kategorii 55-64 let.[3] Nejvyšší je tedy během vrcholu pracovní kariéry.

Velice znepokojivé jsou pak ekonomické důsledky této příjmové nerovnosti. Nižší příjem po celý život totiž logicky způsobuje jediné – nižší důchod. Pokud k tomuto přidáme fakt, že máme násobně více vdov než vdovců, vzniká nám tu poměrně veliká skupina starobních důchodkyň, které se o sebe nedokáží z vlastních prostředků postarat, čímž vzniká větší tlak na sociální síť státu, tj. zvýšené výdaje na sociální transfery.

Snahy o odstranění této neodůvodněné nerovnosti musí být jednoznačně podporovány, protože pokud se podaří rozdíly z větší části smazat, vyděláme na tom úplně všichni.